CS

Švábová Monika

 

Monika Švábová nastoupila do plzeňské činohry hned po absolutoriu pražské DAMU v roce 1968. V té době měla už za sebou zkušenosti z provozu profesionálního divadla, kdy jako studentka hostovala v Divadle Na zábradlí v Kafkově procesu a v Macourkově Hře na Zuzanku. Za léta svého působení vytvořila v Plzni přes 150 postav.

Patří k těm členům plzeňské činohry, kteří se výrazně podílejí na uměleckém profilu tělesa. Ani v hereckých začátcích nebyly její doménou postavy naivek nebo postav lineárních. Od samého začátku vytvořila velké postavy shakespearovského repertoáru (Julie v Romeovi a Julii, Desdemona v Othelovi, Jessica v Kupci benátském, Viola ve Večeru tříkrálovém). Mnohý titul byl nasazen právě proto, aby v něm herečka mohla prokázat své mistrovství (Marie v Parádním pokoji, Pavla v Toulavém koni, Jill v Motýlech, Doňa Rosita ve stejnojmenné hře, Arkadinová v Rackovi, Blanche v Tramvaji do stanice Touha, Eleonora ve Lvovi v zimě). Když Miroslav Horníček v Plzni pohostinsky režíroval Slaměný klobouk, rozpoznal hereččinu kreativnost a napsal pro ni postavu inteligentní, provokativní a současně tajemné dívky v komedii Setkání s Veronikou. Spolu pak toto úspěšné představení pro dva herce hráli několik sezon. Další autor, který píše role přímo pro Moniku Švábovou je Antonín Procházka. Spojuje je chytrý humor, schopnost komediantské nadsázky i schopnost sebepoznání. Monice Švábové je vlastní i intelektuální humor balancující na pomezí tragedie. Taková je Markýza de Merteuil v Nebezpečných vztazích, která si z pomsty za vlastní nenaplněný život s krutostí pohrává s city těch, kteří jí důvěřují.
K velkým dramatickým postavám patří Claire v Návštěvě staré dámy, Mary v Cestě dlouhým dnem do noci, Raněvská ve Višňovém sadu, Irena v Odcházení, Gertruda v Hamletovi.
Nádhernou rolí, ve které mohla naplno rozvinout své citlivé herectví, byla Violet Westová ve hře Srpen v zemi indiánů. Dosavadní život se jí rozpadá, ale ona s urputnou vehemencí prosazuje dominantní postavení v rodině. Na venek krutá a zraňující, ale uvnitř osamělá a zraněná. Všechny herecké polohy této rozporuplné dramatické postavy zvládá Monika Švábová s dechberoucí bravurou.

V nedávných sezonách se Monika Švábová zhostila tragické postavy Ludmily v představení Drahomíra a její synové, výtečně pobavila diváky jako Paní domácí Dubinská ve Flamendrovi nebo v roli Hrábinky Thurnové v Počestných paních plzeňských, nebo jako Paní Boyleová v Pasti na myši. V „covidové době“ jako host nastudovala dokonce významné role v muzikálu (Paní Higginsová) v My Fair Lady, nebo Bábi v Billy Elliotovi. Jak říká sama herečka: „Od malička tanec a hudbu miluju. Spíš mám občas strach, jestli obstojím. Ale divadlo beru jako perfektní duševní a fyzický trénink, nutí mě být pořád v kondici. Pro člověka mého věku je to nesmírně důležité. Miroslav Horníček říkal, že člověk stárne, když přestane žasnout, když přestane být dychtivý. Já bych ještě přidala, když přestane být zvědavý. To je to, co mě žene dál. Zvědavost.“

V postavě Barbory Krušinové ji můžete vidět i v opeře Prodaná nevěsta.

Monika Švábová miluje nefalšovaný úsměv, vlídné lidské slovo, pevný stisk ruky a hlavně Pavla.