Zvonokosy

Když v roce 1982 sáhli scénárista Petr Markov a skladatel Jindřich Brabec po knize Gabriela Chevalliera (1895 - 1970) "Zvonokosy" jako po předloze svého muzikálu, šli tak trochu najisto. Román klasika francouzského humoru je dodnes jednou z nejbrilantnějších satir zobrazujících provinciální maloměstské mravy, pokrytectví a přetvářku. K jeho popularitě u nás přispěl také geniální překlad Jaroslava Zaorálka, který překřtil autorovo Clochemerle na Zvonokosy, postavám dal zvučná česká jména a zachoval švih a ducha originálu.

"Zvonokosy" jsou vlastně kronikou malého městečka na jihu Francie v krajině vína Beaujolais, kterým hýbe jediná věc: postavení pisoáru v jeho centru. Nejde jen o "veřejné blaho", jak tvrdí starosta Pěšinka, ale především o předvolební tah. Obecní záchodek rozdělí místní obyvatele na dva nesmiřitelné tábory - proti jeho existenci protestuje především stará panna Eulálie Čubíková, které vadí hlavně to, že tam pánové ukazují "všechno". Zastánci této veřejné stavby naopak poukazují na to, jak záchodek všem prospívá. Všechno dospěje tak daleko, že po rvačce v kostele, kde farář Calaba na popud baronky káže proti záchodku, je do města povoláno vojsko, aby "zjednalo pořádek"...

Setkáme se i s dalšími typickými postavami: záletnou Juditou, místními drbnami, partou cyklistů, dívenkami z mariánské družiny, bláznivým lékárníkem Famfulem, hostinskou Jarmilou a jejím žárlivým manželem a také s obecním bláznem Vinckem.

Muzikál se s velkým úspěchem uváděl v osmdesátých letech na jevišti Hudebního divadla v Karlíně, v roce 2001 byl obnoven. V Plzni mohli diváci shlédnout Zvonokosy v letech 1987 – 1991 v Komorním divadle. V nové inscenaci necháme zazářit komediální talent stálice souboru Stáni Topinkové Fořtové v roli Eulálie Čubíkové.

Premiéra 5. března 2016 ve Velkém divadle.