Lazebník sevillský

Když se Gioacchino Rossini v roce 1816 rozhodl napsat operu podle tehdy velice úspěšné komedie Pierra Augustina Carona de Beaumarchaise Lazebník sevillský, přátelé mu jeho záměr rozmlouvali, neboť na italských operních jevištích se tehdy hrála velice úspěšná opera na stejný námět od Giovanniho Paisiella, která poprvé zazněla 15. září 1782 v St. Petersburgu a záhy se rozletěla na operní scény celé Evropy. Rossini byl ovšem námětem velice zaujat a od svého záměru se nedal odradit. Lazebníka sevillského napsal velice rychle a s lehkostí jemu vlastní za necelý měsíc (některé prameny dokonce uvádějí, že operu napsal za 20 dnů). Premiéra 20. února 1816 v Římě patří k největším fiaskům v dějinách opery, neboť ten večer představení provázela neuvěřitelná smůla (indisponovaný zpěvák, rozladěná kytara, kočka na jevišti). Brzy ovšem obecenstvo docenilo kvality tohoto díla, které je jednou z nejlépe napsaných buffo oper celé literatury. Operní návštěvníci tento příběh o chytrém lazebníku sevillském Figarovi, který svým důvtipem dopomůže hraběti Almavivovi k získání schovanky doktora Bartola Rosiny, velice dobře znají. Jeho dějové pokračování v Mozartově nesmrtelné Figarově svatbě jsme hráli v uplynulých sezonách. Operu uvedeme v českém překladu.

Premiéra — 25. října 2008 ve Velkém divadle.