Jakobín

Přestože Antonín Dvořák vytvořil deset oper, na dnešních operních jevištích se, ke škodě zejména Dimitrije a Armidy, objevuje především Jakobín a dvě pohádkové opery Čert a Káča a Rusalka.

Jakobín vznikl na vrcholu Dvořákových tvůrčích sil v 2. polovině 80. let 19. století. Poprvé zazněl na scéně Národního divadla v Praze 12. února 1889.

Příběh opery se odehrává v roce 1793 na malém českém městečku, kam se po letech vyhnanství vrací syn hraběte z Harasova Bohuš se svou ženou Julií. Vrací se právě včas, neboť jeho otec se chystá předat vládu nad panstvím svému synovcovi Adolfovi, jehož zlé intriky před lety přiměly Bohuše k útěku do Francie. Na Adolfův příkaz je Bohuš jako podezřelý jakobín zatčen a jen díky Julii a učiteli Bendovi se podaří starého hraběte informovat o bezpráví, kterého se na Bohušovi Adolf dopustil. V závěru opery vše dobře dopadne a Bohuš se smíří se svým otcem.

Hudba Jakobína tryskala Dvořákovi rovnou ze srdce, neboť v mnohém si evokoval své dětství, kdy sám chodil hrát na kůr i k muzice v rodné Nelahozevsi a jejím okolí, např. do Veltrus, kde byl učitelem a regenschorim Štěpán Benda. Jistě vzpomínal na svého zlonického učitele Antonína Liehmanna, jemuž se postava učitele Bendy tolik podobá.

Jakobín patří k nejpopulárnějším českým operám. Poslední plzeňské nastudování mělo premiéru v roce 1995.