Jak kapky jsme se rozpršeli po široširém světě tom

Lidé, s nimiž houslistu spojovaly společné prožitky, jsou pryč, nebo se změnili. Pod alegorií okupace (dílo je inspirované rokem 1939) Jan nerozumí světu, který leží v rozvalinách jako bájná Atlantida, není schopen přijmout jeho novou křivou páteř. Proměnil se snad i on? Jak žít dál a nepřijít přitom o rozum a o duši?

Výjimečná poezie hudby jako posledním vzdoru svobody. V gestu, které nemůže změnit svět, ale může jej osvětlit a pojmenovat. Cestu z propasti osamění nachází Jan v činu charity – v koncertu pro děti a v prosté lidskosti.