Natália Deáková

Natália Deáková (1981) je svou profesí především režisérka – divadelní a rozhlasová. Narodila se Bratislavě, kde vystudovala Gymnázium Jura Hronce se zaměřením na cizí jazyky a literaturu. Divadelní režii studovala na pražské DAMU. Roku 2005 se stala šéfkou Činoherního studia v Ústí nad Labem. Po krátké mateřské dovolené se do tohoto divadla vrátila jako kmenová režisérka.  Z šestiletého angažmá se nejvýrazněji zapsala do paměti inscenacemi Mahenova Janošíka, Jak jsem se učila řídit od P. Vogelové a scénickým komiksem Alois Nebel, který vznikl ve vlastní autorské dílně podle knižní předlohy Jaroslava Rudiše a Jaromíra Švejdíka. Alenka v říši divů a Sněhurka a sedm trpaslíků dokazují, že nepodceňuje práci pro dětského diváka. Již během svého angažmá v Ústí nad Labem spolupracovala s rozhlasem v Čechách i na Slovensku. V lednu 2012 nastoupila jako režisérka Českého rozhlasu v Praze. Hra Felicie Zellerové Rozhovory s astronauty získala v její režii druhé místo v kategorii drama na Prix Bohemia v roce 2013. Na dokumentárním pásmu ke stému výročí narození herečky Jiřiny Štěpničkové Kladivo na Jiřinu se podílela také jako spoluautorka. Její rozhlasové pořady byly uváděny na Prix Bohemia, Prix Marulic a Prix Europe. Byla porotkyní mezinárodního festivalu Prix Italia.

První setkání Natálie Deákové s Divadlem J. K. Tyla v Plzni se uskutečnilo v roce  2013  při pohostinské režii hry Jiřího Křižana Je třeba zabít Sekala. Vznikla sugestivnímu inscenace, kde moderní výrazové prostředky sloužily nadčasovému tématu vzniku a narůstání zla ve společnosti. Síla inscenace byla především v přesvědčivých hereckých výkonech celého obsazení. Na základě hostování bylo Natálii Deákové nabídnuto šéfování činoherního souboru. Do této funkce nastoupila v září 2013. Během svého působení programově proměnila skladbu repertoáru směrem k posílení původní tvorby. Řada her vznikla přímo pro plzeňskou činohru. Do uměleckého souboru byli angažováni noví, zejména mladí herci. Ke spolupráci byli vyzváni režiséři s výrazným rukopisem, kteří respektují osobnost herce. Pro děti se otevřel prostor Malé scény. Směřování k návratu ke klasice akcentovalo v neotřelém režijní vidění hostujících režisérů v jejím výběru.

Během tří sezón režírovala Natália Deáková v plzeňském činoherním souboru mnoho titulů – všechny s čitelným inscenačním záměrem. Inscenace hry Tracyho Lettse Srpen v zemi indiánů, zabývající se rozpadem vztahů v civilizované společnosti, měla premiéru 14. 12. 2013 ve Velkém divadle. V témže divadle se 3. 5. 2014 uskutečnila premiéra Flaneryho adaptace filmového scénáře N. Michalkova a R. Ibraginbekova Unaveni sluncem, o lidských scestích, umožňujících fungování teroru. Komediální moralita o napraveném hříšníkovi Flamendr, vycházející z J. K. Tyla, otevírala 6. 9. 2014 Nové divadlo. V prostoru Malé scény byla inscenována 10. 12. 2014 adaptace pohádky Karla Jaromíra Erbena Živá voda o vítězství dobra nad podvodem a závistí. Profilová inscenace Camusova Caliguly, inscenované 28. 3. 2015 ve Velkém divadle, kladla s dramatickou naléhavostí otázky o hranicích lidské svobody konfrontované se zvůlí. Dobrodružná výprava současných dorostenců za historií chodské vzpoury, inscenované Natálií Deákovou pod titulem Chrtí packa zasahuje, měla premiéru 5. 12. 2015 v prostoru Malé scény. 6. 2. 2016 byla uvedena ve Velkém divadle adaptace Mannova Mefista, o morální dani umělce, který se zaprodá vlastní kariéře. Hořká tragikomedie Vila Verdi o pomíjivosti slávy, premiéra 30. 4. 2016 ve Velkém divadle, byla z velké části adaptována z německého originálu Ch. Klimkeho na místní reálie. Ghelderodův Sir Halewyn se dočkal nového pojetí jako Modrovous v její sugestivní, výrazně hudební (Jakub Kudláč) a výtvarně neotřelé (Lukáš Kuchinka) režii. Své angažmá kmenové režisérky zakončila adaptací slavného italského filmu Soumrak bohů (2020), které bravurně rozrylo mechanismy moci v rámci jedné rodiny. Z postu umělecké šéfky odešla v r. 2019 na konci sezóny, kdy předala další směřování činohry herečce a pedagožce Apoleně Veldové.

Jako režisérka preferuje texty, které rezonují s problémy současné společnosti. Je to především otázka, kde se v člověku rodí zlo a co umožňuje jeho rozrůstání. Dalším výrazným tématem je hledání identity jedince v rozporuplnosti současného světa. Vlastní režii Natálie Deákové předchází důkladná spolupráce s autory a dramaturgy na výsledné podobě textu. Hry Flamendr, Živá voda, Chrtí packa zasahuje a Vila Verdi vznikaly s přímou představou jevištní realizace a výsledná podoba se formovala i během zkoušení. Dominantní v jejích inscenacích je herec. Přes čitelnost tematického uspořádání neztráceli herci v její režii svoji autenticitu a osobitost. Důraz byl kladen na vzájemnou interakci. Kompaktní, a přitom živý celek tvořily tak i početně herecky obsazené inscenace (Je třeba zabít Sekala, Srpen v zemi indiánů, Flamendr, Caligula, Mefisto, Soumrak bohů).

Natália Deáková dále režijně hostovala v brněnském Národním divadle, hradeckém Klicperově divadle, Středočeském divadle Kladno, Divadle na Vinohradech, Švandově divadle, Divadle Letí, Divadle Komedie, pražské Meetfactory, Divadle Na Fidlovačce, Městském divadle Zlín, Jihočeském divadle, v Huse na provázku v Brně, dále v brněnském Divadle Reduta a dalších.

V současné době připravuje pohostinsky ve Velkém divadle inscenaci Dogville (divadelní adaptaci Christiana Lollikeho filmu Larse von Triera).