Rekviem v katedrále

Johann Michael Haydn, mladší bratr slavnějšího Josepha, byl neméně plodným a vlivným hudebníkem své doby. V dětství oba vystupovali ve sboru svatoštěpánského dómu ve Vídni, Michael byl později povolán jako sbormistr do Velkého Varadína (v dnešním Rumunsku), roku 1763 pak přešel do Salcburku na pozici koncertního mistra kapely arcibiskupa Zikmunda Kryštofa hraběte ze Schrattenbachu. Záhy si zde jako hudebník získal všeobecný respekt, stal se varhaníkem katedrály svaté Trojice a u salcburského dvora. Později zde vyučoval hudbu, mezi jeho studenty patřil i Carl Maria von Weber.

Roku 1770 se Haydnovi a jeho ženě Marii Magdaleně narodila dcera. Bohužel se nedožila ani jednoho roku. V prosinci 1771 pak zemřel Haydnův chlebodárce a přítel arcibiskup Zikmund. Zatímco druhá událost se stala oficiálním podnětem pro napsání zádušní mše, smrt dcery se nepochybně rovněž podepsala na niterném smutku, který Haydn do svého nového díla vložil. Requiem in c (Missa pro defuncto Archiepiscopo Sigismundo) vzniklo za pouhé dva týdny a bylo premiérováno v Salcburku 31. prosince 1771 za přítomnosti Wolfganga Amadea Mozarta. Ten se na sklonku života k Haydnovu dílu vrátil coby k inspiraci ke svému vlastnímu mistrovskému Requiem. Odborníci spatřují mezi oběma díly řadu paralel včetně užití podobných hudebních témat. Nepochybné je, že Requiem se stalo jedním z vrcholů Haydnovy kariéry, za níž vytvořil přes 45 mší, 41 symfonií a stovky dalších skladeb nejrůznějších žánrů.

Před Haydnovým Requiem in c zazní výběr duchovních skladeb Adama Václava Michny, Heinricha Schütze a Františka Ignáce Antonína Tůmy, spjatých s obdobím Dušiček.