Polská krev

Polská krev nejen patří mezi nejslavnější a nejhranější tituly svého žánru, ale je také svým rodokmenem vcelku typickým dílem „stříbrného“ období vídeňské operety, v němž se obráží tehdejší kosmopolitní ráz kulturního ovzduší střední Evropy. Ingredience tohoto díla jsou: ruská předloha, rakouské libreto, polské prostředí, česká hudba = vídeňská opereta.

Leo Stein napsal své libreto podle povídky A. S. Puškina Slečna selka. Vídeňská premiéra se konala 25. října 1913 a první české provedení se uskutečnilo již dva měsíce po té 26. prosince téhož roku v Plzni. Proto také je na našem jevišti tak trochu doma. Po řadě opakovaných uvedení mezi válkami byla v druhé polovině dvacátého století Polská krev v Plzni uvedena v letech 1951, 1953, 1959, 1968, 1976, 1986 a 1992. Vrací se tedy na plzeňské jeviště po jednadvaceti letech.

Tato opereta bývá označována často za nejlepší dílo Oskara Nedbala a je druhou z jeho šesti operet. Přesto právě na základě toho, jaká hudba v Polské krvi zní, odmítají mnozí řadit jejího skladatele k tehdejší vídeňské skupině (F. Lehár, O. Straus, L. Fall). Jeho hudba zůstala výrazně česká. Nedbal totiž, přestože působil ve Vídni, nepodlehl zcela tam panujícímu mezinárodnímu hudebnímu výrazu. A proto je pro nás Polská krev tak přitažlivá – v ničem si nezadá s těmi nejproslulejšími tituly žánru, a při tom je tak blízká českému hudebnímu cítění.