Eva Vystydová

• Jak si sedostala k divadelnímu lektorství? Proč má podle tebe práce s publikem smysl?

K lektorství jsem se dostala díky zvědavosti a chuti učit se nové věci. Díky náhodě a dobrovolnictví na Moving Stationu vznikla příležitost, která se postupně propojila s mou prací učitelky výtvarné výchovy, studiem umění a zájmem o psychologii, divadlo a vše, co s těmito obory souvisí. Přerostla tak v cestu, po které jsem vlastně přirozeně vždy šla – k práci s lidmi, dětmi a publikem. Na vlastní kůži jsem zjistila, že „dramaťák“ může být i určitou formou terapie. Právě hravý způsob je podle mě jednou z možností, jak se přiblížit lidem, především dětem a jak se otevřít a sdílet cokoliv.

• Která z divadelních postav by byla nejlepší spolubydlící?

Ideálním spolubydlícím by za mě byl neslyšící kuchař ze hry Čiperův kuchař. Mám totiž ráda jídlo, které mi uvaří někdo jiný, sama dost často mluvím a nikdo to moc nechce poslouchat, ale to mi nevadí a navíc mě baví hrát hry, hlavně pantomimu.

• Kdybys dostala na jeden den klíče od celého divadla, kde bys trávila nejvíc času?

Určitě bych prozkoumala celé divadlo, ale nejvíc času bych trávila v zákulisí. Přijde mi zajímavé a důležité poznat, co se odehrává v prostorách, které běžně divák nevidí a mít tak úplnější představu o celém „divadelním ledovci“.

• Kdyby tvůj život byl divadelní žánr, co hraješ?

Rozhodně tragikomedii.

• O čem dokážeš mluvit hodiny a hodiny?

Řekla bych že o čemkoliv, k velké radosti většiny mých blízkých.