Román Na Větrné hůrce ožívá ve Velkém divadle

Pro renomovaného režiséra Jakuba Šmída – známého z divadelní, filmové i televizní tvorby (mj. Laputa, Na krátko, Neplavci) – je to první spolupráce s plzeňským divadlem. Podle něj přináší inscenace dvě zásadní výzvy: „První spočívá v tom, že postavy v příběhu stárnou – herci tedy musí ztvárnit své role od dětství až po stáří. Druhým úskalím je samotná doba, v níž se román odehrává – devatenácté století. Spolu se scénografem Petrem Vítkem jsme se pokusili najít současný vizuální jazyk, který by zachoval atmosféru, ale zároveň oslovil dnešního diváka.“ Režisér klade důraz na obraznost a asociativnost výtvarných prvků. „Důležité je pro nás i světlo, které je stylotvorným prvkem celé inscenace,“ dodává Jakub Šmíd.

Na Větrné hůrce, jediný román předčasně zesnulé Emily Brontëové (1818–1848), vydaný pod pseudonymem Ellis Bell, je dnes považován za jedno z vrcholných děl anglické literatury. Zachycuje vášnivý, temný a sebedestruktivní vztah Catherine Earnshawové a nalezence Heathcliffa, jehož život je poznamenán vykořeněností, touhou po pomstě a tragickým osudem. Na pozadí nehostinné krajiny yorkshirských vřesovišť sleduje osudy dvou rodin, v nichž se dávné křivdy a posedlosti dědí z generace na generaci.

Scénografie Petra Vítka tematizuje přírodní živly – včetně větru jako symbolu neklidu, proměny i destrukce. Inspirací se staly materiály jako igelity evokující déšť, zateplovací hmoty, větrníky či stylizované houpačky znázorňující dětství a vykořenění. „Postavy jsou extrémně propojené s krajinou, ve které žijí. Prostor je syrový, dominantním motivem je okno se závěsem, v němž se zjevuje Kateřina – připomínka lásky, která nikdy neskončila,“ popisuje výtvarník.

Vstupenky mohou diváci zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.