Architektura trestu

Soubor kreseb inspirovaný záznamy z dětských věznic. Kresby jsou realizované kombinovanou technikou uhlové kresby, směsí pigmentů a pískových nátěrů. Syrovost materiálu a expresivní stopa gesta je odrazem hrubosti vězeňských cel, a propojuje tak obraz s tematickou naléhavostí.

Výjevy se soustředí na otázky dětské nevinnosti a státně distribuovaném násilí. Otevírají napětí mezi dětským světem a zločinem. Dominujícím motivem jsou figurální fragmenty. Z části skryté, zapuštěné ve scénách, se vyrovnávají s napětím a tíhou prostředí. Dětská zranitelnost v kontrastuje hrubému materiálu, který ji obklopuje. Proti tíživému prostředí se staví křehkost figur. Soubor nedefinuje jednoznačné odpovědi, ale konfrontuje ideál nevinnosti a mechanismy trestu, odsouzení a možného vykoupení.

Vojtěch Šavel se ve své výtvarné činnosti dlouhodobě věnuje figurálním motivům, ve kterých zkoumá fyzické a psychické napětí. Jeho práce se pohybuje na pomezí kresby a malby, s důrazem na materiálovou rozmanitost a expresivní gesto.

Bakalářské studium absolvoval na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni, v ateliéru Grafika, kde si osvojil klasické i současné grafické postupy. V současnosti zde pokračuje v navazujícím magisterském studiu, ve kterém dále rozvíjí svůj autorský rukopis a prohlubuje zájem o témata tělesnosti, zranitelnosti a fyzična.