pondělí, 05 srpen 2019 07:53

Zdeněk Vimr odchází

Opera Antonína Dvořáka Šelma sedlák byla nejen poslední operní premiérou uplynulé sezóny, ale také poslední, v níž sbory nastudoval dlouholetý sbormistr opery Zdeněk Vimr.

Vzpomínám si velice dobře na první operu, kterou připravil – Verdiho Rigoletta, kde se setkal jen s pánským sborem. Kompletní sbor měl pak k dispozici v následující Pikové dámě P. I. Čajkovského. První dvě sezóny se ještě střídal s dosluhujícím sbormistrem Bedřichem Macenauerem, aby zakrátko stanul před sborem zcela samostatně. Čekal jej nelehký úkol: omlazení sborového tělesa. To sice pod vedením Bedřicha Macenauera bylo na velice dobré úrovni, ale potřeba nové krve se hlásila stále výrazněji. Vzhledem k tomu, že Zdeněk Vimr léta také vedle vedení operního sboru působil na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity a stál v čele sboru Česká píseň a později Nová Česká píseň, doplňování sboru se mu celkem dařilo. Poprvé na sebe omlazený operní sbor upozornil v inscenaci barokní opery Henryho Purcella Dido a Aeneas, při které nevadilo to, co se nějakou dobu jevilo jako negativní v inscenacích jiných oper, že sbor zněl až příliš mladistvě. Navíc požadavky na herectví režiséra J. A. Pitínského omlazený sbor splnil na výbornou.

Každý začátek má i svůj konec. Zdeněk Vimr poctivě sloužil čtvrt století plzeňské opeře. Staral se o vyváženost sborového tělesa a každou operu připravoval s nesmírnou pečlivostí. Je držitelem řady ocenění, z těch posledních připomeňme nejvyšší národní sbormistrovské ocenění – Cenu Bedřicha Smetany a medaili Artis Bohemiae Amicis. Myslím, že Zdeněk velice rád studoval sborové party při příležitostném provádění kantát a oratorií, nastudoval i několik samostatných a cappellových koncertů, které mu dělaly radost. Ale nešlo jen o sbormistrovo potěšení, Zdeněk Vimr si správně uvědomoval, že na těchto koncertech sbor roste, protože koncert podobného typu nesnese sebemenší distonování a vyžaduje pregnantní výslovnost, frázování i dynamiku. V závěru minulé divadelní sezóny připravil Zdeněk Vimr svou poslední inscenaci Šelma sedlák. Myslím, že i práce nad pozapomenutou Dvořákovou mistrovskou partiturou ho naplňovala. Na Zdeňka bude jistě vzpomínat nejen celý sbor, ale i všichni v opeře a v divadle, kteří s ním přišli do styku – jako na laskavého a vlídného člověka, který měl pro každého porozumění a s nímž každý musel dobře vyjít.

Milý Zdeňku, za celou operu ti přeji klidné dny zaslouženého odpočinku, aby sis jich ještě hodně dlouho užíval obklopen manželkou a dcerou, dětmi i vnoučaty, a abys i v budoucnu našel cestu na plzeňská operní představení.

Zbyněk Brabec