CS
úterý, 20 červen 2017 15:40

Z Carmina burana rovnou do Strážnice - Rozhovor s tenoristou Tomášem Kořínkem

Třetí Noc s operou se nezadržitelně blíží a my pravidelně přinášíme rozhovory s inscenátory a pěvci, kteří již tento pátek v lochotínském amfitátru vystoupí. 

Partu labutě v Carmina burana se ujme sólista DJKT, tenorista Tomáš Kořínek. Plzeňským divákům se poprvé představil jako Pedrillo v Mozartově Únosu ze Seraillu. Role mu přinesla širší nominaci na Thálii, a to se na konkurzu vlastně ocitl náhodou ...

To byl docela raketový start, první role v DJKT a hned nomince, jak na to období vzpomínáte?

Na předzpívání jsem byl doslova dotažen kolegou z Brna. Byl jsem tehdy ve třetím ročníku na JAMU a měl jsem pocit, že ještě nic neumím. Kamarád mě tahal už na konkurz do Brna, ale já mu vždycky řekl, že jsem nemocný. Tak na mě ušil boudu. Řekl mi: „Pojeď se podívat do Plzně, já tam dělám jednu inscenaci.“ A najednou jsem stál na jevišti a chtěli po mně, ať něco zazpívám!

No vidíte, a od roku 2004 jste ve stálém angažmá, máte na kontě řadu rolí, jaké máte nejraději?

Samozřejmě vzpomínám rád na Števu v Její pastorkyni. Asi proto, že jsem moravák, je mi Janáček velmi blízký, hudba, nápěvková mluva i nářečí. Měl jsem moc rád roli Janáčka v krásné inscenaci Zápisník zmizelého, kterou na jaře uvedeme v obnovené premiéře, na to se těším. Rád jsem ale měl i inscenaci Così fan tutte a mojí srdcovkou je role Lenského v Evženu Oněginovi. Líbí se mi nejen po pěvecké stránce, ale i po lidské, ten příběh má stále co lidem sdělit.

Vy už jste Carmina burana zpíval mnohokrát, jaký máte k tomu dílu vztah?

V Plzni jsem zpíval v Carmina už v roce 2013, kdy jsme ji uvedli koncertně spolu s Ravelovým Bolerem a také na Nové scéně, při příležitosti křtu nového koncertního křídla Steinway. Poprvé jsem ale part labutě zpíval na novoročním koncertě v Janáčkově divadle společně s barytonistou Ivanem Kusnjerem a to byl pro mě opravdu zážitek, stát po boku takové osobnosti.

Protože zpíváte v latině, prozraďte divákům, o čem vlastně váš part je?

Zpívám ironický part labutě, která zpívá, jak je krásně na světě a nakonec ji zapíchnou a upečou. Je to sice zpívání na tři minuty, ale pekelně vysoko.

Zažil už jste někdy krizovou situaci během open air představení?

Když jsem zíval právě v Carmina burana na nádvoří Tereziánského domu v Hradci králové, tak začalo hned při prvních taktech hrozně foukat. Naštěstí jsme dohráli, ale když začali lidé tleskat, tak se spustil hrozný déšť, takže jsme popadli noty a rychle utíkali. Jel jsem pak domů za rodiči na Moravu asi 6 hodin, všude byly popadané stromy.  

Tak to nás doufám nečeká!
Vaše cesta ke klasické hudbě ale vedla přes folklór, máte na něj ještě čas?

Ano, hrál jsem s cimbálovkou na violu. Ještě ji mám, ale bude asi pěkně zaprášená. Hned po Noci s operou jedu na Folklórní festival do Strážnice, dostanu se tam asi po 12 letech a tam jak přijdete, okamžitě potkáte spoustu kamarádů a známých, takže tu violu možná ještě opráším...