CS
pondělí, 30 listopad 2015 14:17

Vojcek se stal sukcesem měsíce Divadelních novin

Činohře DJKT se dostalo nemalého uznání u odborné kritiky. Inscenace režijního dua SKUTR Vojcek uspěla v rubrice Sukces měsíce Divadelních novin

Celou recenzi Lenky Šaldové si můžete přečíst zde.

V hlavní roli Marie v inscenaci exceluje herečka Andrea Mohylová. Přečtěte si rozhovor nejen o zkoušení Vojcka.

ROZHOVOR / Andrea Mohylová se narodila roku 1987, pochází z Nové Vsi u Frýdlantu nad Ostravicí. Vystudovala herectví na Janáčkově konzervatoři v Ostravě a po studiu nastoupila do angažmá do činoherního souboru Národního Divadla Moravskoslezského. Po sedmi letech v angažmá se rozhodla, že je načase změnit prostředí, od loňské sezony je členkou činohry DJKT. Její první rolí v angažmá byla Sabina ve hře Push up (cesta vzhůru). Diváci ji ale znali z jejího hostování jako Marianu v Moliérově Lakomci a za Kamilu Šmejkalovou nastupující na MD nastudovala roli CélieJak se Vám líbí. Mezi její role v DJKT patří Muciova ženaCaligulovi, Aggie Wheelerová ve hře Lov začíná, císařovna Sisi ve Škodovi, v komedii Sboristé ztvárňuje všechny přítelkyně Radoje. Její nejnovější a velkou rolí je Marie v Büchnerově Vojckovi v režii legendárního režijního dua SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský).

 

JAK SES DOSTALA KE STUDIU HERECTVÍ?

Ono to vlastně začalo studiem baletu. V dětství jsem se věnovala všemu možnému i tanci. A tenkrát (bylo mi tak 12 let)mě učitel poslal na talentové zkoušky na balet a přijali mě. Byla jsem malé, ne moc hubené děvče…co po chvíli z té dřiny onemocnělo…bylo to náročné.. jste sama na internátě, ve škole od sedmi ráno do sedmi do večera, všechno vás bolí, šeptem si v kantýně objednáváte na oběd jablko a pokukujete po charizmatických starších studentech herectví, které tiše obdivujete za jejich divokost. Tam to asi nějak začalo. Dodělala jsem tedy základní školu, vyléčila se v lázních a vrátila se na konzervatoř s tím, že udělám přijímačky i na herectví.

NEBÁLI SE RODIČE PUSTIT TĚ DO VELKÉHO SVĚTA?

To víte, že báli, a jak. Dodnes si trochu vyčítají, že to bylo moc brzy, pustit mě tak malou do Ostravského ,,velkoměsta´´ Ale já říkám ,že je to dobře, že se to všechno tak stalo. Jistým způsobem mě to poznamenalo, to určitě ano. Asi ve mně zůstala jakási uzavřenost, ale také samostatnost."

JAK JDE UZAVŘENOST DOHROMADY S PROFESÍ HEREČKY?

Někdy dost blbě. Ale každý člověk se do sebe občas myslím uzavře. Je to přirozené. U mě to závisí na tom, jak těžkou roli zrovna zkouším. Vždycky je to práce na 24 hodin denně, o zkoušení se mi zdávají sny, pořád mi to jede v hlavě a někdy už je toho prostě moc, tak přijde střih a většinou odjezd někam do přírody nebo za mým psem do hor. Prostě potřeba změnit na chvíli prostředí.

TO MUSÍ BÝT NÁROČNÉ, KDYŽ SE ZABÝVÁŠ NĚKOLIKA ROLEMI…

On to po premiéře člověk začne vypouštět, aby se mohl soustředit na další práci. Hlavně už se s tou danou hrou nesetkává denně, jako při zkoušení, ale jen párkrát do měsíce během představení. To už je jiné. Už je to vaše. Už to stačí pěkně splnit, naplnit, případně doplnit. Hlavně to nezkazit :o)

JAK BOJUJEŠ S TRÉMOU?

S čím to? Dělám si legraci…no je to horší a horší… Nechci to zkazit režisérovi, kolegům, sobě. Chci, aby vše bylo perfektní…jenže to by zase byla nuda. Tréma je dobrá věc, když jí není moc. Může do hry přinést zajímavé situace. Takže s ní moc nebojuju, nechávám ji žít vlastním životem, jen hlídám, aby mě nepřerostla.

PAK JSOU TU ALE TISKOVÉ KONFERENCE, BESEDY…MÁŠ TAKOVÉ AKCE RÁDA?

Jsem ráda, že se o divadlo lidé zajímají a proto přijdou. Takže s nimi chci mluvit chytře, vtipně, uvolněně, aby chodili a zajímali se dál…Problém je v tom, že tam jsem za sebe, Andreu Mohylovou, a ne za postavu. Takže většinou něco „melu“ a nevím, jestli to vůbec má hlavu a patu…ale třeba to je alespoň vtipné.

PO KONZERVATOŘI JSI HNED NASTOUPILA DO Národního Divadla Moravskoslezského?

Ano. Dozvěděla jsem se, že jsem se v Kennedyho dětech, které jsem nazkoušela se starším ročníkem, líbila tamní dramaturgyni Kláře Špičkové. Tak jsem ji drze zavolala a ona mi řekla o chystaném konkurzu do NDM. A já ho udělala. Hned jsem dostala krásné role. V Ostravě to chodí tak, že vás hodí do vody, ať se ukáže, jestli umíte plavat, nebo se utopíte. Asi jsem pár temp uměla a hodně mě kolegové naučili.

V ROCE 2012 JSI NAZKOUŠELA V PLZNI ROLI MARIANY V LAKOMCI, TAHDY UŽ jSI UVAŽOVALA, ŽE PŮJDEŠ K NÁM DO ANGAŽMÁ?

Měla jsem nabídku od tehdejšího šéfa Juraje Deáka, ale on záhy odcházel na Vinohrady, tak jsem nakonec odmítla, protože jsem nevěděla, jak se bude situace v Plzni vyvíjet. Naštěstí mi ostravský šéf činohry Peter Gábor ještě nezrušil smlouvu a se smíchem mě přivítal zpět. Pak přišla nabídka od současné šéfky činohry DJKT Natálie Deákové, a tu už jsem přijala. V Ostravě mi bylo krásně, neměla jsem důvod odcházet…snad jen ten, že jsem toužila po změně.

A CO PLZEŇ, LÍBÍ SE TI TADY? UŽ JSI TU DOMA?

První rok se mi zvykalo těžko. Daleko od rodiny, přátel. Už je to lepší. Hodně mi pomohlo zkoušení Vojcka. Ta práce byla hrozně intenzivní, a to já přesně potřebuju…cítit se potřebná, plně pracovně nasazená, zvlášť ve městě, kde znám jen pár lidí, kteří mají většinou svůj život. Ale dost mi na začátcích pomáhali moji dva kamarádi, Jankové z Moravy.

JAKÁ BYLA PRÁCE S REŽIJNÍMI HVĚZDAMI SKUTR? BYLA TO PRÁCE SNŮ?

Pár jejich představení jsem viděla. Byla jsem zvědavá na to slavné duo. A pak přišli takoví dva zajímavě oblečení kluci a začali si s námi povídat. Obyčejně, lidsky, mile a s plným zájmem o naše názory na hru. Práce snů by pro mě asi vypadala tak, že bych zkoušela od nevidím do nevidím a ve chvílích volna bych si o tom ještě chtěla povídat. Kluci jsou naštěstí normální, takže mě k ničemu takovému nepustili. To by asi duo SKUTR muselo odjet na delší odpočinkovou dovolenou :o)

MÁŠ NĚJAKÝ VESELÝ ZÁŽITEK ZE ZKOUŠENÍ?

Jednou jsem s Martinem Kukučkou (jeden ze SKUTRů) byla v Praze na obědě. Dala jsem si vietnamskou polévku Pho Bo. On dojedl své jídlo a já najednou koukám, že má polévka zmizela, stojí před ním a Martin ji vesele papá. Prostě mi ji vzal… Pak jsem si říkala, že asi nechtěl, abych přibrala. Protože mě během zkoušení nutil nacpat se do kočárku pro šestikilové dítě. Zkoušeli jsme to pořád dokola a já se hrozně vztekala, protože mi to nešlo a připadala jsem si jako slon, kterého chtějí narvat do krabičky od sirek. V hlavě mi běželo… atˇsi tam ten ,,zloděj polívek´´ vleze sám, aby viděl co to je. Alespoň by ta kolečka praskla a byl by klid! Nakonec nám to ale stejně zakázala technika. Řekli, že i když jsem lehká holka, tak by to prdlo a další takový kočárek není. To jsem se hodně smála. Kluci byli trochu smutní :o)

JAKÝ ZPŮSOB ZKOUŠENÍ UPŘEDNOSTŇUJEŠ?

Jakýkoliv. Hlavně když se zkouší, je dobrá hra, sranda a kafe.

BYL REŽIJNÍ POSTUP BĚHEM ZKOUŠENÍ VOJCKA V NĚČEM NEOBVYKLÝ?

Ve všem. Byli na nás dva.

PŘIJDE MI, ŽE S PAVLEM NEŠKUDLOU (PŘEDSTAVITEL VOJCKA) MÁTE SPOLEČNOU UZAVŘENOST A PLACHOST…

Jsme oba štíři narození ve stejný den. To se mi hrozně líbilo, když jsem to zjistila. My se vůbec neznali. Museli jsme zjistit, jak ten druhý pracuje. Vybavuji si zkoušku, kdy mě přes svoji vizi dané situace nechtěl pustit k tomu něco zkusit, prostě mě držel v náručí a já nemohla nic, protože to tak cítil…ale já se nechala vést. Vojcek je přeci Mariin muž a já ho tak celou dobu vnímala. Jako svou lásku. A žena má přeci muže poslouchat, i když to celé nakonec dopadne úplně jinak. Je super, když vás partner umí strhnout k tomu, že se jím necháte vést a nemáte žádné pochybnosti.

NA ČEM TEĎ PRACUJEŠ?

Zkoušíme s Mariánem Amslerem Úklad y a lásku, pak bude následovat Mefisto s Natálkou Deákovou, se kterou teď budu dělat i jedno scénické čtení v Praze, dále hostování v divadle Pod Palmovkou-Večer tříkrálový (režie Ivan Krejčí)…samé věci, na které se těším. V Ostravě bych řekla FAJNÉ:o)