Vnitřní hlasy (2007)

Eduardo De Filippo

Vnitřní hlasy Eduarda De Filippa, poválečného italského dramatika a skvělého herce, jsou poetickým textem na hranici detektivního příběhu a křehké tragikomedie. Osudy postav jsou utvářeny v duchu realismu téměř magického, podobně jako prostředí hry – starý neapolský dům a omšelá půjčovna vybavení pro lidové slavnosti a obchod s ohňostroji. Tam žijí dva stárnoucí bratři spolu s mlčenlivým strýcem. Poté, co jeden z nich, Alberto, obžaloval sousední rodinu z vraždy, zjišťuje, že důkazy, které zřetelně viděl, zmizely. Byl to všechno jen sen? Nařčená rodina se ale kupodivu nepustí do boje za svou očistu, naopak – začne pátrat po zločinci ve svém středu. Znejistělý Alberto si potom – v dialogu se strýcem, který se dorozumívá pomocí světlic a bengálských ohňů – klade otázku po křehkosti důvěry, výjimečnosti přátelství a podivuhodnosti lidských vztahů.

Hra Vnitřní hlasy s touhou jemně a přitom pronikavě se dotknout toho, co bývá skryto za událostmi všedních dní, je silným a oslovujícím dílem neapolského dramatika, o němž se říkávalo, že má srdce Dona Quijota.