Úvodní slovo ředitele

Milí diváci,
vítám Vás ve 153. sezóně stálého českého divadla v Plzni. Myslím, že tak dlouhá tradice je opravdu úctyhodná a nevděčíme za ni jen divadelníkům, ale hlavně Vám, plzeňských divákům, pro které se návštěva divadla stala samozřejmostí, součástí života.

Nadcházející sezóna bude výjimečná mimo jiné tím, že si připomeneme několik výročí.  4. února 210. výročí narození Josefa Kajetána Tyla, jehož jméno naše divadlo nese. 27. září tomu bude 115 let, kdy byla otevřena budova Velkého divadla, a 19. října oslavíme 170. výročí narození Vendelína Budila, významného plzeňského divadelního ředitele, režiséra, herce a osobnosti historie českého divadelnictví vůbec. A tak přesně v den tohoto výročí slavnostně pokřtíme foyer Velkého divadla na Foyer Vendelína Budila a na Nové scéně připravíme výstavu s názvem „Jak se dělalo divadlo za Budila“.

 Tato výročí odkazují k silné tradici divadelnictví v Plzni a pro nás znamenají především závazek nabídnout Vám spoustu krásných uměleckých zážitků na našich třech scénách.

Často od Vás dostávám dopisy s pochvalou a uznáním za naši práci, a to mě velmi těší. Občas však vyjadřujete i nespokojenost. Je těžké najít cestu, která by uspokojila tak široké spektrum publika. Já jako člověk jsem spíše konzervativní, metafyzický romantik. Nemám rád prázdné experimenty a naschvály. To ale neznamená, že jako ředitel nejsem otevřený novým a zajímavým inscenačním přístupům, které jsou v duchu doby.  Plzeň je spojnicí mezi východem a západem a tak, právě s ohledem na silné, progresivní tradice nemohu dopustit, či dokonce se spolupodílet na tom, aby plzeňská scéna byla uměleckým skanzenem, abychom si tu spokojeně poplácávali po rameni, jak jsme dobří, protože tak jak hrajeme divadlo my, ho nehrají nikde jinde v Evropě.

Jdeme v trendech celosvětového divadla a rozhodně se nepohybujeme dále než na střední vlně. Využijme času a zhlédněme několik inscenací na festivalu Divadlo Plzeň. Každý si může srovnat plzeňskou tvorbu s celorepublikovou i evropskou.  Dovolím si zde odcitovat Vendelína Budila, který o sobě skoro před sto lety řekl: „Proč zrovna já, Budil, jenž na jevišti přečkal tolik změn, bych nepřál pokroku? Divadlo je stálá proměna, jeho spoutání znamená zánik.“  I když uplynulo sto let, nezbývá mi než s ním souhlasit.

Věřím, že se nám podařilo sestavit repertoár, ve kterém si každý z Vás najde „ to své“.  Všechny tituly najdete v brožuře, kterou držíte v ruce. Dovolte mi ale alespoň několik osobních tipů: Z činohry se těším na dramatizaci úspěšného románu Alana Hollinghursta Linie krásy, ke konci sezóny uvedeme další komedii Antonína Procházky, prozradím, že se bude jmenovat Zácpa, a velmi se těším na Počestné paní plzeňské. Z baletu bych Vás rád pozval na balet Manon, inspirovaný nesmrtelným Prévostovým příběhem, který uvedeme v nádherném neoklasickém pojetí. Opět budeme hostit choreografické uskupení DekkaDancers, které převede do taneční podoby Kafkovu Proměnu. V opeře nás čekají dvě významné události: světová premiéra opery současného skladatele Miroslava Kubičky o čestném měšťanu města Plzně Jakubu Janu Rybovi a lahůdkou pro všechny operní fajnšmekry bude určitě jedno z nejstarších operních děl vůbec, Orfeo Claudia Monteverdiho. Diváky jistě potěší i slavná opera Zdeňka Fibicha Nevěsta messinská. Muzikál připraví po slavné inscenaci West Side Story svým fanouškům světoznámou hudební komedii DONAHA! a oblíbeného Šumaře na střeše!

Vážení a milí diváci, přeji si, abyste v našem – Vašem divadle našli svůj druhý domov.

MgA. Martin Otava, Ph.D.

Ředitel DJKT