Suchý Jiří

Aktuální inscenace

Suchý Jiří

Divadelník, textař, výtvarník a plzeňský rodák Jiří Suchý je naprosto ojedinělou postavou českého umění – šest desetiletí patří k naší absolutní textařské špičce, jeho písně si zpívají celé generace posluchačů. Umělecký život spojil s takzvaným divadlem malých forem, kabaretem, filmem a muzikálem. Je zakladatelem a lídrem Divadla Semafor, které vede s formální přestávkou od roku 1959 až dosud.

Jiří Suchý se narodil 1. října 1931 v Plzni v rodině truhláře, který však vystřídal řadu zaměstnání, než definitivně zakotvil u dráhy coby telegrafista na Masarykově nádraží v Praze. Jiří prožil rané dětství v Klatovech, v roce 1936 však rodina následovala otce do Prahy. Velmi brzy se Jiří začal zajímat o umění a pokoušel se dostat k výrobě kreslených filmů. Vyšlo mu až uplatnění v reklamních ateliérech BaR, ze kterých se po znárodnění stalo družstvo Propagační tvorba. Vyučil se reklamním grafikem a po třech letech byl přijat do Svazu výtvarných umělců. Zde se seznámil s Viktorem Sodomou, který jej nasměroval k divadlu. V té době začal zpívat, hrát na kontrabas a banjo v tehdejší Redutě, psal první texty. Setkal se s Miroslavem Horníčkem,  který s ním začal spolupracovat na programu Pondělky s tetou a zároveň jej seznámil s Jiřím Šlitrem. V roce 1958 Suchý spolu s Ivanem Vyskočilem založil Divadlo Na zábradlí, pro které napsal svou první hru Kdyby tisíc klarinetů, v níž i hrál a která sklízela velký úspěch. O rok později Suchý založil Divadlo Semafor (SEdm MAlých FORem). Jejich první hra Člověk z půdy zaznamenala mimořádný ohlas, který tehdejší funkcionáře natolik znepokojil, že souboru dočasně sebrali divadelní sál. Nedokázali ale zabránit tomu, že se ze Semaforu stal fenomenální kult 60. let 20. století, ač z původního souboru odešla v roce 1962 řada slavných zpěváků (Waldemar Matuška, Eva Pilarová ad.) a „zbyl“ pouze Suchý, Šlitr a několik „girls“. Jiří Suchý nejprve uvedl svou hru Šest žen a následně legendární kabaret Jonáš a tingl – tangl. Nové zázemí nalezl Semafor v pasáži Alfa na Václavském náměstí. Suchého popularita stoupala, hrál ve filmech, vystupoval v televizi i rozhlasu.

Po smrti Jiřího Šlitra v roce 1969 nalezl uměleckého partnera v herečce a zpěvačce Jitce Molavcové. V roce 1968 podepsal manifest 2000 slov, později Několik vět i petici za propuštění Václava Havla z vězení, což vedlo k zákazu vystupování v televizi a rozhlase, omezení vydávání desek a cenzuře divadelní činnosti. Přesto Suchý psal další texty a neméně skvělé hry – vlastní verzi Erbenovy Kytice, Smutek bláznivých panen,  Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40, Jonáš dejme tomu v úterý či Na Poříčí dítě křičí. V listopadu 1989 se Semafor mezi prvními připojil ke stávce divadelníků a podílel se na odstartování sametové revoluce. Přes nejistotu a několikeré stěhování v letech 1993–2005 Suchý napsal a uvedl celou plejádu dalších her.

Jeho zejména textařský talent se zdá být nevyčerpatelný – verše neztrácejí náboj, nezaměnitelnou hru se slovy a především nenapodobitelný humor. Ač Jiří Suchý (mnohdy ve spolupráci s bratrem Ondřejem) vydal řadu knih a věnoval se kresbě i grafice, dodnes zůstává především divadelníkem. Píše stále nové hry, režíruje, skládá, veršuje, vytváří si vlastní kostýmní i scénografické návrhy… Zcela právem je proto považován za barda českého hudebního divadla, což dotvrzují i mnohá prestižní ocenění – např. Medaile Za zásluhy II. stupně (1995), Hudební cena Anděl – Síň slávy (1996), Čestná Cena Thálie – Zvláštní cena kolegia (2001), Cena Ministerstva kultury (2005), Cena Jaroslava Seiferta (2005) a další. V roce 2013 Suchý převzal také Řád Tomáše Garrigua Masaryka.

 

 Nabucco_858x246.jpg