Růže z Argentiny (2012)

Jára Beneš
  • scéna Komorní divadlo
  • premiéra 29. 9. 2012
  • věkové zařazení Od 14 let
  • Režie a choreografie:
    Martin Pacek
    Dirigent:
    Jan Rezek
    Choreografie:
    Petra Parvoničová
    Scéna a kostýmy:
    Lucie Loosová
    Úprava a dramaturgie:
    Jiří Untermüller
    Asistent režie:
    Jan Kaleja
    Asistenti choreografie:
    Jan Kaleja,
    Richard Ševčík
    Korepetice:
    Pavel Kantořík
    Inspicient:
    Zdeněk Šlajchrt
    Napověda:
    Libuše Staňková
  • Don Ramon d'Alvarez, zvaný El Tigro:
    Jozef Hruškoci,
    Martin Hubeňák
    Miss Dolores del Monte, dědička haciendy La Paloma:
    Petra Vraspírová
    Mrs. Virginie Haverill, plukovnice ligy mravnosti:
    Mrs. Venuše Dvořáková,
    Hana Spinethová
    Cinto Nerez, předák gaučů na haciendě La Paloma:
    Jiří Untermüller
    Juanita, dcera Cintova:
    Jitka Macháňová,
    Eva Marešová
    Johny Vopička, mixer v baru hotelu Quississana:
    Aleš Kohout
    Ředitel hotelu Quississana v La Plata:
    Radek Antonín Shejbal
    Don Alfonso, smírčí soudce v La Plata:
    Bronislav Kotiš
    Don Perez, bohatý caballero:
    Roman Krebs
    Carmencita, argentinská krasavice:
    Lucie Zvoníková
    Boy, hotelový zřízenec:
    Evžen Engler
    Tanečnice v hotelu Quississana:
    Anna Špelinová,
    Martina Náhlíková,
    Táňa Krchovová,
    Dagmar Drechslerová,
    Monika Opalecká,
    Simona Lebedová,
    Kristýna Bečvářová
    Gaučové z haciendy La Paloma:
    Oldřich Vojta,
    Tomáš Drobil,
    Martin Šefl,
    Petr Potužník,
    Václav Kolář,
    Jan Kaleja,
    Evžen Engler,
    Petr Dudás,
    Milan Čtvrtník
    Balet DJKT:
    Dominik Peřina,
    Aleš Lindovský,
    Petr Laštovka,
    Nikola Pažoutová,
    Martina Drbušková,
    Martina Diblíková
    Orchestr muzikálu a operety DJKT

„Já mám rád, když jdu spát, od děvčete políbení“ – jen jedna ukázka z hitů Járy Beneše, kterých je tato česká opereta ze čtyřicátých let plná. Uvedením tohoto titulu navazujeme na dramaturgickou linii české operetní tvorby, jakou představovala v našem repertoáru donedávna taktéž Benešova Uličnice (2008), či před časem Piskáčkův Tulák (2002). Oba kusy se hrály několik sezón před vyprodaným hledištěm.

Děj Růže z Argentiny je zasazen do prostředí lepšího hotelu většího argentinského města, které střídá atmosféra „nefalšovaného“ jihoamerického ranče. Osoby příjemně sentimentální romance, pokud nejde o zaručeně pravé cabaleros, dorazily na místo děje z různých končin světa od New Yorku po Žižkov. Zatím co dramatickou linku děje obstarávají místní rodáci, pražský živel ošetřuje, jak jinak, než v součinnosti s místním bodrým tatíkem, linku humoru.

Seňorita Dolores, mladá dáma z New Yorku, se má ujmout svého argentinského dědictví. Ovšem musí čelit nástrahám nejen protřelého zlosyna, ale i vlastních rozmarů. Že všechno dopadne dobře díky pevnému charakteru a lásce ústředního „pravého muže“, ale také vynalézavosti žižkovského „pepíka“, asi nebude pro nikoho překvapením. Snad jen trojí zasnoubení v samém závěru příběhu svědčí o marnotratnosti, jíž hýří autoři kusu. Stejně, jako zahrnují své postavy závěrečným štěstím, nabízejí divákům plnou náruč melodií i humoru.

Autor fotografií: Pavel Křivánek | © DJKT