středa, 10 leden 2018 14:56

Rozhovor s Thomasem Weinhappelem

Rozhovor s rakouským barytonistou Thomasem Weinhappelem, který ztvární titulní roli v inscenaci Hamlet

Opera Ambroise Thomase Hamlet dosud v Plzni nezazněla, 150 let po jejím vzniku ji na Nové scéně DJKT uvede režisér Martin Otava. Ten vybral do titulní role rakouského barytonistu Thomase Weinhappela, který tutéž roli úspěšně ztvárnil i v ostravské inscenaci Hamleta. Za svůj výkon byl odměněn Cenou Thálie a nedávno i Cenou kritiků na festivalu Opera. „V Rakušanu Weinhappelovi se podařilo najít ideálního představitele Hamleta, který detailním odstíněním významů slov, hudby i jejich podtextů vyjádřil složitost postavy mladíka drceného temnými rodinnými vztahy. I díky jeho výkonu působilo vyústění v takzvaném francouzském konci Thomasovy opery drtivě – Hamlet sice vražednou hru o moc přežije a stane se králem, ale je to pro něj větší prokletí, než kdyby – jako tradičně – zahynul,“ zněl verdikt poroty Thálie.

Thomas Weinhappel začínal jako osmiletý ve Vídeňském chlapeckém sboru, se kterým procestoval celý svět. Po studiu konzervatoře a Univerzity hudebních a dramatických umění ve Vídni vystupoval především na operních festivalech v St. Margarethen, ve Státní opeře ve Vídni, Bavorské státní opeře, v Madridu, Paříži a dalších, zejména v operách Wolfganga Amadea Mozarta. Koncertně vystupuje jako interpret Schubertových písňových cyklů v rodném Rakousku, Německu, Švýcarsku, Maďarsku, hostoval také v Kremlu, Petrohradě, v Japonsku, USA, Austrálii, Venezuele nebo v Turecku. Jeho interpretaci Schubertovy Zimní cesty si vybral režisér Michael Haneke pro svůj film Pianistka.

Někde jsem četla váš názor, že emoce na jevišti musí být vždy opravdová, to musí být v případě Hamleta dosti náročné.

Pro mě je to v každé roli stejné – přestože hudba je na prvním místě, snažím se vždy stvořit lidskou bytost. Snažím se vyjádřit lásku i smutek, nezadržitelný Hamletův osud. Divákům chci zprostředkovat nejen barevnost hudby, ale také vše, co se skrývá mezi řádky textu. V Hamletovi ale vstupuje do hry jeden důležitý faktor. Objevil jsem velmi zásadní spojitost mezi svým osobním životem a životem „kralevice dánského“. Kdykoliv stojím během první scény opery na jevišti u sarkofágu Hamletova otce, v hlavě mi proběhne pohřeb mého otce. Možná právě kvůli tomu, že jsem ho ztratil jako velmi mladý, jsem schopen hrát Hamleta tímto způsobem.

Dá se tedy říci, že každá repríza je pro vás emočně vypjatá?

Během zkoušení a během představení stále byly a jsou živé vzpomínky na okamžik, kdy můj milovaný otec odešel navždy. Do interpretace role jsem vložil své niterné pocity. Proto pro mě role byla na jedné straně obrovským úkolem, ale na druhé straně něčím naprosto přirozeným. Ve scéně, kdy Hamlet slibuje pomstít otcovu smrt a vzdává se tak osobního štěstí a já zpívám árii Ombre chere, mě vždy zaplaví zdrcující pocity.

Myslíte si, že v nové inscenaci objevíte zase další aspekty role?

Vždy, když jsem fascinovaný nějakou rolí, chci se dostat až k její podstatě. Takže už se nemůžu dočkat, až objevím další stránky Hamletovy osobnosti a nemám pochyb, že tak uznávaný a zkušený režisér, jakým je Martin Otava, přinese nový pohled na mou roli. Mám dojem, že používá sokratovskou metodu, aby osvětlil každý aspekt role. Pro mě je to skvělé, protože já se snažím každé své roli vdechnout život. Jsem rád, že jsme se potkali, společnou práci si moc užívám.

Začínal jste jako malý chlapec ve sboru, což znamenalo i pobyt v internátní škole, vaše touha stát se zpěvák tedy musela být silná.

Ano a navíc podpořená obrovskou podporou mého otce, který mě motivoval, abych vstoupil do Vídeňského chlapeckého sboru (Wiener Sängerknaben), když mi bylo sedm let. Velmi jsem toužit zpívat a vystupovat na jevišti a toto nadšení vlastně trvá dodnes. Rodina mi chyběla, zejména když jsem měl povinnosti se sborem jako sólista nebo sborista i o Vánocích. Ale smutek zmizel okamžitě v tu chvíli, když jsem vstoupil na jeviště. Tehdy, stejně jako nyní, je pro mě jeviště tím nejlepším lékem.

Jak se cítíte v České republice?

Česká republika už se stala mým druhým domovem, ale už když jsem přijel poprvé, tak mě všichni vítali jako přítele, jako svého. Jedním důvodem, proč jsme si tak blízko, je naše společná historie a druhým bude asi podobná kuchyně – naše knedlíky a pivo.

Jaké role vás čekají v nejbližší době a s kterými byste se rád v budoucnu setkal?

V roce 2018 mám v plánu hodně rolí: Escamilla, Figara, Cikánského barona a samozřejmě budu zpívat Hamleta v Plzni tak často, jak to jen budu stíhat. Co se týká mých vysněných rolí, měl jsem tu čest zpívat krásné party, jakými jsou Don Giovanni nebo Hamlet, nebo i Danilo v operetě Veselá vdova. Ale upřímně musím říct, že mým splněným snem by byl Wolfram von Eschenbach z Wagnerova Tannhäusera a Rodrigo ve Verdiho Donu Carlosovi.

-mich-

Banner.jpg