CS
úterý, 17 říjen 2017 10:44

Rozhovor s Markem Mikuláškem

Herec Marek Mikulášek právě zkouší inscenaci Viral, kde hraje herce Marka. Víte, co dělá ve svém volném čase?

Stíhá natáčet audioknihy pro postižené i hrát v kapele. A spousty dalších věcí.

Se spolužáky z DAMU jste založili soubor BodyVoiceBand, řekneš nám o něm víc?

Naše vedení na DAMU (dámy Šiktancová a Málková a pan Hlavica) – mimochodem skvělé vedení! – dbalo od začátku na naši souborovou souhru. Chápou divadlo jako kolektivní práci, kde jedinci neexhibují, ale spoléhají na toho druhého. V absolventských inscenacích (Vojna, Letovisko) jsme proto byli všichni pořád na jevišti. Cenu Jiřího Adamíry, která se udílí studentovi a studentce herectví, co během studií udělali největší pokrok, si v našem případě poprvé v historii školy odnesl celý ročník. Někteří lidé nás dokonce obviňovali ze sektářství. A když už jsme na sebe byli takto vázaní a napojení, byla škoda to všechno s převzetím magisterského diplomu zahodit. Proto jsme založili soubor BodyVoiceBand, který se věnuje především syntetickému divadlu, tedy divadlu, které spojuje zpěv, pohyb a hereckou akci. Hodně se inspirujeme v začátku 20. století u lidí jako byl E. F. Burian nebo Bertolt Brecht. Hráli jsme v Disku, na Baráčnické rychtě, na Jatkách 78... Pro letošek, jak se zdá, zakotvíme ve Venuši ve Švehlovce. Jezdíme na zájezdy, hráli jsme i v Maďarsku, na Slovensku či v Německu. Inscenace Vojna – kterou mohli plzeňští diváci v roce 2013 vidět na festivalu Divadlo a která se po delší době znovu vrací na repertoár – se dostala mezi deset nejlepších inscenací roku podle Divadelních novin. Kromě Vojny hrajeme například ještě Milovnice od Elfriede Jelinek nebo zábavné pásmo francouzských šansonů, Café Bizarre. Zuzana Burianová, režisérka Viralu, s námi na prosinec připravuje Shakespearův Večer tříkrálový, kde bych měl ztvárnit roli Malvolia.

V poslední době sis oblíbil postavu seržanta Trottera v Pasti na myši, co Tě na něm baví?

 Ano, seržant Trotter je splněným snem. (úvodní foto společně s Klárou Krejsovou jako Mollie Ralstonovou, pozn. redakce)  Především miluji samotnou autorku a to do takové míry, že mám doma všechny její knihy a jsem členem Společnosti Agathy Christie. Mám rád tu dobu, kdy muži nosili obleky, měli ulíznuté vlasy, popíjeli whisky a kouřili doutníky. Vše bylo elegantní, vše mělo jaksi svůj řád, dokonce i ty vraždy byly takové starosvětské, žádná rozsekaná těla, stačil jed do kávy. Vždycky jsem cítil, že je ve mně něco britského, mám rád v podstatě vše, co z Británie přišlo, od Shakespeara přes Monty Pythony až po punk. Fascinuje mě, jak Angličané působí klidně a vyrovnaně a přitom pod tím vším vřou silné emoce. Podobné je to v Pasti na myši. V penziónu se stane vražda, ale společnost řeší spálený koláč. A i to mě baví na Trotterovi. Působí trochu jako policajt - trouba z malého města, co nemá šanci vyřešit tak zamotaný případ, ale ve skutečnosti se v něm pod povrchem skrývá obrovská energie a obrovský vztek. To se skvěle hraje! Past na myši je takový vysoustružený stroj, kde má každá postava své místo a na konci do sebe všechno dokonale zapadne.

Některé Tvé role mají podobný charakter (nebo se mi to alespoň zdá): kabaretiér v Bubnech v noci, vyvolávač ve Vojckovi, v podstatě i garderobiér v Mefistovi je takový komentátor děje…

To je pravda, všimla sis toho správně! Kolegové už se mi kvůli tomu občas i smějou – Máro, co kdybys toho Bobka dělal jako kabaretiéra! Dáme ti klobouk, hůlčičku… Asi je pravda, že kdo s čím zachází, s tím taky schází. Za svoji vysněnou roli jsem vždy považoval kabaretiéra v muzikálu Kabaret, pro tu dekadenci, bezpohlavnost, podivně vykloubený, perverzní humor… A nejspíš se na mě tahle obliba nějak podepsala. Herecké obory holt stále fungují. Krasavci jako Rychlý nebo Vacke hrají prince a milovníky, a na mě s tímhle ksichtem zbývají šašci a kabaretiéři. Ale nestěžuju si! A plzeňské diváky uklidním – v Kazimírovi a Karolíně vystupuje postava Vyvolavače, ale tentokrát ji nehraju já! Hraju Muže s buldočí hlavou.

Hraješ v kapele Furt Rovně, kolik Vás je, co hrajete a hlavně kdy můžou Plzeňáci přijít na koncert – alespoň do Prahy…

Je nás pět – nejnovějším členem je Plzeňákům jistě dobře známý Petr Konáš, který s námi hraje na saxofon. Já sám hraju na piano a zpívám, napsal jsem taky většinu hudby a textů. Jde o takový temný kabaret – jak jinak. Rockový šanson. Smutné klavírní balady. Něco mezi Nickem Cavem a Psími vojáky. Některým posluchačům vadí, že jsou ty písně příliš temné, depresivní, ale vychází to z našeho přesvědčení, že hudba má neuvěřitelnou moc posluchače pohltit, zaseknout se do něj. Podle nás je škoda toho potenciálu nevyužívat a plýtvat čas a energii na popové hitovky na způsob „tepláková souprava, kule dej si doprava“. Rádia nás nehrají, nevyprodáváme stadiony, ale pro nás je důležitější, že děláme hudbu, která nás baví a za kterou se nestydíme. Jinak koncert v Plzni je v řešení, měl by proběhnout někdy na podzim, nejspíš v listopadu. V Praze hráváme častěji, například v klubu Vagon na Národní třídě. Pokud nechcete, aby vám něco ušlo, přidejte si nás na Facebooku nebo na Bandzone. Budeme rádi!

Podílíš se na projektu Slyším, tedy čtu. O co jde a jak mohou pomoct i čtenáři našeho rozhovoru?

Projekt vymyslela moje drahá kamarádka Romana. Často jezdí do irského Dublinu a jednou se tam shodou náhod dostala ke skupině lidí, co společně pravidelně čtou Joycova Odyssea. Napadlo ji, že by mohla podobným způsobem namlouvat knihy pro lidi, co si je nemohou sami přečíst. Tak vznikl projekt Slyším, tedy čtu. Oba pocházíme z krásného malého města Louny a Romana správně odhadla, že takové nedělní odpoledne na maloměstě je jako stvořené pro dobrovolnickou činnost. Proto se každý týden schází skupina přátel, co namlouvá vybrané knihy pro nevidomé. Kvůli svému povolání s nimi nemohu být pokaždé, ale když můžu, pomůžu. Projekt funguje už čtyři roky a má stále větší jméno. Přesto jde ale pořád o neziskovou aktivitu, chybí nám profesionální výbava, odpovídající prostory... Čtenáři našeho rozhovoru mohou pomoct na hithitové kampani Slyším, tedy čtu, kde si mohou za příspěvek vybrat pěkné odměny. Mimo jiné si mohou koupit také mě. Tedy přesněji řečeno můj workshop rozhlasového herectví.

Galerie Obrázků