Inscenace ve vašem provedení měla velmi pozitivní ohlas i mezi kritiky a získala dvě hlavní ceny na festivalu Opera 2011. Proč myslíte, že bylo toto dílo v minulosti opomíjeno?
Je mnoho zapomenutých skvělých děl a je stále co objevovat. Vždyť samotný J. S. Bach čekal mnohá desetiletí v zapomnění, než byl znovu uveden do hudebního života.
Edgar byla jedna z Pucciniho oper. Opravdu nádherná muzika. Ale byla to dlouhá 4 aktová opera na velmi romantické téma. Příběh hrdiny téměř shodný s tématem Tanhaussera nebo Joseho z Bizetovy Carmen. Hrdina, který se nemůže rozhodnout mezi vášnivou Tigranou a zdrženlivou Fidelií. Premiéra v La Scale v roce 1889 byla celkem úspěšná. Teprve později píše Puccini své vrcholné opery, ale celých 15 let dále přepracovává Edgara. V roce 1905, kdy již divadla uvádějí jeho Toscu, přichází další uvedení Edgara v poslední, čtvrté verzi, tedy zhuštěné do tří aktů. Ale móda už nestála o vysněnou romantiku. Je to doba verismu. A Puccini již vedle Tosky uvádí další skvělé opery jako Turandot, Madamme Butterfly, a tak se všichni hnali po těchto zaručených „hitovkách“ a na milého Edgara se jaksi zapomnělo. Já tento titul uvedl s dirigentem Doubravským na českou scénu poprvé. Hrála se plné dva roky. A když padala na derniéře poslední opona, měli slzy v očích nejen divadelníci na jevišti, ale i publikum. Je mnoho takových skvělých děl, která jsou neprávem zapomenuta. Ale móda se ve vlnách vrací a tak uvádíme v Plzni Edgara. Poprvé.
Půjde ve Vaší režii o klasické pojetí, nebo bude v něčem netradiční až překvapivé, jako tomu bylo například u Libuše?
Edgar je pro mě romantické, dramatické dílo a rozhodně nesměřujeme k experimentu. Výprava je velmi estetická a dá se říci, že magická. A co se týká režie, přál bych si, aby zazněly naplno city. Ty v Edgarovy cloumají postavami až k zoufalosti, k hysterii, k vykloubenosti. Moc bych si přál, aby se nám podařilo toto zoufalství z lásky podat pravdivě a přesvědčivě. Ta hudba ve spojení se vztahy postav, s příběhem, to je jako když se strhne bouře, v níž se lidé i jejich duše bezmocně potácejí, bouře je ničí a oni nemají šanci nad ní vyhrát. Nemají šanci vyhrát nad sebou, nad svými divokými emocemi. Browningová jednou napsala: „ Láska je oheň, který spaluje, a bude oheň týž ať cedry, či koukol spaluje“.
Čím Vás osobně oslovilo toto dílo?
Svoji krásnou hudbou. A snad proto, že rád poznávám neznámé. Člověka to vždy posouvá dál. Mám rád „své jisté“, poznané a osvědčené, ale současně potřebuji vytvářet a objevovat něco nového. A Edgar je pro mne novinkou. Pro nás všechny.
V hlavní roli Edgara se představí vedle Rafaela Alvaréze italský pěvec Paolo Lardizzone. Jak se těšíte na spolupráci s ním?
Bude to první naše spolupráce. Paolo je pro Plzeň nová tvář. Zpívá tu druhým rokem a jsem šťastný, že se nám ho podařilo pro naše Plzeňany získat k pravidelné spolupráci. Líbí se mu u nás v divadle i ve městě. Abych se na něj netěšil! Je přirozený a nejnáročnější party zpívá s lehkostí. Jeho hlas je v celé škále vyrovnaný. Člověk mu na jevišti věří. A já se na něj těším hlavně asi proto, že věřím, že v Edgarovi bude stejně skvělý jako v ostatních rolích, ve kterých v našem divadle vystupuje ( Radames v Aidě, Turiddu v Sedláku kavalírovi, Canio v Komediantech).
Koho diváci uvidí v dalších rolích, především dvou „sokyň v lásce“ Fidélie a Tigrany?
Fidélií bude vedle naší „domácí“ Ivanky Veberové, čerstvé držitelky ceny Thálie paní Livie Venosová – Obručník, kterou v Plzni můžete vidět jako nádhernou Krasavu s překrásným témbrem hlasu v Smetanově Libuši a její sokyni, maurskou dívku Tigranu ztvární naše domácí Jana Foff -Tetourová a hostující Adéla Vomáčková.
