CS

OHLASY | SLEČNA JULIE

"Vaculíkova Slečna Julie je obdivuhodné představení. Především v druhé polovině graduje napětí, eskaluje konflikt a divák bez dechu sleduje psychologickou proměnu postav vedoucí k tragickému konci." Celou recenzi na portálu Opera Plus naleznete zde.

 

"Vaculíkova Slečna Julie svůdně odkrývá drsný povrch i hloubku severského dramatu." Celou recenzi Tanečních aktualit naleznete zde.

 

Podívejte se na reportáž České televize.

Slečna Julie tančí na Malé scéně

Na Malé scéně Nového divadla mohli diváci zhlédnout již několik neobvyklých baletů. V lednu k nim přibyl další – komorní balet Slečna Julie zpracovaný podle naturalistického dramatu švédského spisovatele Johana Augusta Strindberga. K výběru díla šéf baletu a držitel dvou Thálií Jiří Pokorný připomíná: „Jde o autorské představení choreografa Libora Vaculíka, který v Divadle J. K. Tyla vytvořil již několik inscenací. Drama Slečna Julie jako balet ještě nebylo v Plzni uvedeno.“
Libreto, neoklasickou choreografii i režii postavil Libor Vaculík na reprodukovanou hudbu lotyšského skladatele Pëterise Vaskse. Koláž z jeho skladeb vytvořil Petr Malásek.
První dějství se otevírá počáteční tmou, která pak odděluje jednotlivé epizody děje a čas stále odměřuje silný tikot velkých hodin. Příběh, který se odehrává jeden večer a následující svatojánskou noc, sbližuje do milostné hry hraběnku Julii a jejího sluhu Jeana. Zpočátku panovačná Julie žádající sluhu o políbení ruky i nohy se do něj zamiluje. Sluha později přebírá ve vztahu s Julií hrubou dominanci. Zmanipuluje zamilovanou, vystrašenou a bezradnou hraběnku, jež teď líbá ruku i nohu jemu. Scénář u Julie uvádí: „Poručte mi a já poslechnu jako pes.“ Jean v závěru břitvou Julii naznačuje její sebevraždu. Ve Strindbergově originále Julie s břitvou odchází. Režie Libora Vaculíka příběh naturalisticky vizuálně dokončuje a za oknem umírá Julie vlastní rukou.
V premiéře v roli Julie, jako vždy, tanečně skvělá Jarmila Dycková dokázala uvěřitelně dramaticky ztvárnit náhlý zlom od drzé panovačnosti do neurotického podřízení. Spolu s tanečně vyspělým a pro úlohu typově mužně vhodným Markem Lhotským, v roli sluhy Jeana, přesvědčivě zvládali náročné partnerské i pozemní kompozice vypjatých emocionálních poloh. Stejně tak v partu podvedené kuchařky Kristiny předvedla vyzrálý sólový výkon Kristýna Potužníková (alternuje Kristýna Piechaczková).
Liborem Vaculíkem připsanou taneční úlohu hraběte ztvárnil v důstojném stylu doyen souboru a nositel Thálie Jiří Žalud. Osobitou choreografií voleného tanečního jazyka sóloví tanečníci nejen odhalují charaktery, ale také vyjadřují hrubý a zde nepublikovatelný naturalismus spisovatelových dialogů. Ve výrazném pohybu střídají expresivně divoké i adagiové pas de deux, ostrá i vláčná gesta, vysoké expresivní zvedačky i zvedačky procítěně 'létavé'.
Odlišují se pas de deux Jeana s Kristinou a s Julií. Působí i jednoduché pohybové znaky, rozsáhlá gesta, mimika a vmísí se prvek lidového tance, varietní číslo se židlí zpřítomňuje vidinu snu o bohatství. Pro některé kreace jsou naopak invenčně využívány právě židle a stůl, které svým vršením umocňují nejednu taneční výpověď. Věrně popisné dobové kostýmy navrhl Roman Šolc a autorem realistické scénografie je Radek Honc. Ale jeviště příliš zaplněné kulisami a mobiliářem značně ubírá prostor tanečnímu projevu. Představení, jemuž obecenstvo aplaudovalo ve stoje, lze vidět také v dalším rozměru. Strindberga, který se inspiroval i dílem Emila Zolly, zaujal námět touhy po moci, jež je i dnes aktuálním tématem, a proto je dobré jí 'nastavovat zrcadlo'.

Bedřiška Terezie Brůhová, PLZEŇSKÝ DENÍK 30. 1. 2017

Co si o inscenaci myslíte Vy?

Viděli jste ji už? Napiště nám, Váš názor nás zajímá!
(pokud se políčko pro komentář nezobrazuje, musíte se v jiném okně přihlásit na svůj Facebook účet)