uvodka cinohra 1100x175 past

OHLASY | PAST NA MYŠI

Past na myši jako příjemná detektivní zábava

Činohra Divadla J. K. Tyla v Plzni uvedla v sobotu 6.května poprvé ve své historii detektivní hru Agathy Christie Past na myši. Inscenaci režírovala Martina Schlegelová. Dramaturgie sáhla po lákavém titulu. Vždyť kdo by neznal Agathu Christie a její detektivky, které přinášejí vždy víc, než jen detektivní zápletku! Zabývají se i psychologií postav, osudovostmi dávných tragédií, které bývají příčinami konání osob i jistou neúprosností příčiny a následků.  V pasti na myši si v domě zděděném po tetě otevírají mladí manželé Ralstonovi penzion U Klášterní studny, kam se začnou sjíždět jejich první hosté. Kvůli sněhové bouři a přerušení telefonního spojení zůstanou brzy odříznuti od světa. Ale je mezi nimi zřejmě osoba, která spáchala vraždu v Londýně, a je možné, že bude vraždit znovu.

Martina Schlegelová inscenuje Past na myši citlivě s pochopením pro tematiku, dílo ponechává v době jeho vzniku, tedy na počátku padesátých let minulého století. Dramaturgické úpravy Marie Caltové a Vladimíra Čepka dílo sice zbytečně zkrátily, schéma detektivní zápletky však zůstává jasné. Způsob mluvy odpovídá svým charakterem spíše současnosti, přináší i několik aktuálních vtipných narážek. Nesklouzává však nikdy k podbízivé lidovosti. Kromě napětí sází Martina Schlegelová rovněž na humornou až komediální stránku, pracuje i s nadsázkou. Past na myši tak získává téměř rozměr detektivní komedie. Přesto, že je základem zápletky rodinná a lidská tragédie, která způsobuje další zlo, přesto, že v díle tak, jak to u Agathy Christie bývá, hraje velkou roli i psychologický rozměr postav a jejich činů, neoslabuje důraz na komediálnost charakter napínavé detektivky. Napětí podporuje a celkovou atmosféru dodává inscenaci v příhodných okamžicích dobře koncipovaná scénická hudba Jana Čtvrtníka, která dává celku i žádoucí jednotící charakter. K atmosféře přispívají dobové a dobře volené elegantní kostýmy Anety Grňákové.

Martina Schlegelová vede herce k přesvědčivým výkonům, k sympaticky přirozenému hereckému projevu, dbá na zdánlivé drobnosti, gesta. Nikdo nepřehrává ani ve vypjatých a dramatických okamžicích. Po křečovitosti či teatrálnosti ani stopy. Ralstonovy výborně ztvárnili půvabná a energická Klára Krejsová s Markem Adamczykem. Ondřej Rychlý dal dávku komediálnosti neurotickému mladíkovi Christophenu Wrenovi a využil i své muzikální dovednosti. Vynikající byla Monika Švábová dominující scéně jako důstojně upjatá, nepříjemná paní Boyleová. Tajemstvím obestřený odstup vtiskla slečně Casewellové Kamila Šmejkalová. Nonšalanci dodal inscenaci Pavel Pavlovský jako šarmantní sicilský bonviván Paravicini. Jaroslav Matějka ztvárnil s odpovídajícím nadhledem majora Metcalfa. Marek Mikulášek zdařile rozplétal nitky zločinu jako seržant Trotter. (...) Celkovým laděním a vyzněním je ovšem Past na myši příjemným oddychovým představením, které publikum jistě ocení.

Gabriela Špalková, MF Dnes 12. 5. 2017

Inscenace zachovává napětí detektivky i atmosféru poválečné Anglie kolísající mezi radostí z nového života a zároveň smutkem a nejistotou z prožité traumatizující minulosti. Bezpochyby bude patřit k titulům, na které divák do divadla rád zavítá. Celou recenzi Jany Soprové naleznete zde.

Jemná, bystrá, elegantní detektivka. Taková je plzeňská Past na myši

Nelze necitovat jeden z typických churchillovských bonmotů příznačně uvedený Marií Caltovou v programu Pasti na myši: „Kromě Lucrezie Borgiové si žádná žena vraždami tolik nevydělala.“ Tou ženou je Agatha Mary Clarissa Christieová. Dožila se necelých 86 let, počet jejích románů, souborů povídek, dramat a k tomu dvou básnických sbírek však daleko převyšuje počet dožitých let. Její čtenářská, filmová i divadelní obliba neklesá. Také naše doba totiž potřebuje oddych, odlehčení, jiné vzrušení než stres, vědomí, že existuje prostor, v němž spravedlnost, slušnost převáží nad podvodem a zločinem. Paní Agatha pomohla dotvořit pravidla klasické detektivky. Pohádka detektivního žánru typického pro patronku Hercula Poirota a slečny Marplové je něčím uklidňujícím, něčím, co vytváří iluzi světa, v němž vražda je sice něco nepatřičného, ale odhalitelného, a je tedy anomálií, s níž se lze vyrovnat. K vraždě v penzionu U Klášterní studně není třeba nic dodávat. Ve hře Past na myši je vše natolik logicky propojeno, že jakákoliv věcná zmínka o ději by odhalila pointu, jak jinak než překvapivou.
O ni není možno připravit diváka sledujícího dokonale prokomponované drama s vtipně plynoucími dialogy, a proto tentokrát nechme detaily děje stranou.
Režisérka Martina Schlegelová načrtla na jednoduché scéně dýchající pohodou, elegancí a klidem (návrh Pavly Kamanové) diagonálu stoupající od poklidu přes první turbulence a konfrontace ke vzrušení a napětí vedoucím k překvapivému vrcholu. Jen první část inscenace nebyla nejlépe řešena – do interiéru vstupní haly uzavřenému francouzskými okny nahlížíme zvenčí. Odnáší to kvalita zvuku.
Soubor se šťastně vrátil k jedné ze svých nejlepších tradic, v níž se daří konverzačnímu tónu. Vedle zdvořilé a uměřené dvojice mladých manželů Ralstonových, majitelů penziónu (Klára Krejsová, Marek Adamczyk), vedle excentrického architekta Wrena (Ondřej Rychlý), protivné a směšně pedantické paní Boyleové (Monika Švábová), vedle bystře glosujícího Itala Paraviciniho (Pavel Pavlovský)... Ale i tyto charakteristiky už naznačují 'tajemství' děje, tak je jejich funkce mistrně vkomponována. Snad pozorný divák může v náznacích u tří postav – majora Metcalfa (Jaroslav Matějka), seržanta Trottera (Marek Mikulášek) a slečny Casewellové (Kamila Šmejkaslečny lová) – vytušit jejich skutečné zázemí i funkci v příběhu.
Vkusná inscenace, příjemné dvouhodinové posezení v hledišti. Citlivé souznění paní Agathy, režie i souboru.

Viktor Viktora, PLZEŇSKÝ DENÍK 29. 5. 2017

Co si o inscenaci myslíte Vy?

Viděli jste ji už? Napiště nám, Váš názor nás zajímá!

 

 Nabucco_858x246.jpg