CS

OHLASY | LINIE KRÁSY

 

Linie krásy se povedla. Je dobře, že ji v Plzni hrají.

Samotář Alan Hollinghurst vydal svůj čtvrtý román Linie krásy v roce 2004 (český překlad Michala Marková, 2006) a získal za něj prestižní Bookerovu cenu. Vdechnout život knize a přenést ji na divadelní prkna je tak trochu magie. Matěj Samec už mnohokrát dokázal, že tohle umění ovládá. V případě Linie krásy obratně zredukoval počet postav i prostředí, vybral či sám vytvořil funkční dramatické situace, ale hlavně zachoval atmosféru románu. Jen přidal humor a překvapivě posílil politickou vrstvu předlohy.
Režisérka Natália Deáková ke spolupráci přizvala hned dva dramaturgy - Marii Špalovou z divadla Letí, která je podepsána pod plzeňskou inscenací Talentovaný pan Ripley, a kmenového dramaturga Vladimíra Čepka. Společně provedli jen drobné textové úpravy a pro politický apel dramatizace měli plné pochopení. Stejně jako v nedávných Třech sestrách i tentokrát se na jevišti Velkého divadla pracuje s jakýmsi řezem domu (scéna Lukáš Kuchinka). Umožňuje to rychle střídat prostředí a zároveň posiluje pocit, že se všechno děje jaksi pod jednou střechou, až děsivě blízko. A současně oněch pět místností připomíná domeček pro panenky, dětskou hračku. V samém srdci domu je kancelář Margaret Thatcherové. Zatímco hlavním hrdinou knihy je nade vší pochybnost Nick Guest, absolvent Oxfordu, estét a homosexuál, který se ubytuje u bohatých rodičů svého spolužáka Tobyho Feddena, v dramatické verzi, má-li inscenace vůbec nějakou hlavní postavu, je jí právě Madam. Je to ona, kdo beze zbytku ovládá celý prostor, to ona je středobodem všeho dění, všeho bytí. Je to ona, kdo drží celou inscenaci pohromadě. Je razantní, opravdová, vtipná, je přesná. Apolena Veldová podává mimořádný výkon a neměl by být v kontextu českého divadla přehlédnut.
Zvláštní pozornost si zaslouží skvělá práce vlásenkářek. Velmi autenticky působí paruka Margaret Thatcherové, u paní Partidgeové (Monika Švábová) zvýrazní sebestřednou afektovanost a snad i touhu podobat se Madam. Štěpánku Křesťanovou (hraje roli Rachel Feddenové) paruka proměnila docela – je z ní jak reprezentativní manželka politika, tak starostlivá matka, která dokáže zachránit každou situaci a jako lvice se rvát za falešný obraz šťastné rodiny.
Nick, jak naznačuje jeho příjmení, je tu pouhým hostem. Zatímco pro ostatní je krása hlavně zbožím, on ji potřebuje k životu stejně jako vzduch. S dalšími postavami hry si tak nemůže rozumět, ač se o to snaží. Těžká role. Ondřej Rychlý se často instinktivně stává především pozorovatelem, snaží se každému přizpůsobit, bojí se převzít iniciativu, bojí se žít vlastní život. Pomáhá a sklízí nevděk. […] Za všechny dosud nezmíněné bych rád jmenoval Janu Kubátovou v roli matky Charlesové, která na malé ploše jako obvykle dokázala zázraky.
Inscenátoři projevili dvojí odvahu. Jednak mluví zcela jasně ve prospěch evropské integrace, což je v současné společnosti kontroverzní téma, na jehož vlně se veze nejeden populista, jednak mluví v konzervativní Plzni otevřeně o homosexualitě. Možná si řeknete, že už je dnes společnost tolerantní. Ve srovnání s 80. lety asi ano, ale schválně si promluvte s těmi, kteří během představení neadekvátně reagují třeba jen na obyčejný polibek dvou mužů, nebo s těmi, kteří o přestávce odcházejí. Rychle bude po iluzích. I proto je dobře, že je Linie krásy na repertoáru plzeňského divadla. Povedla se.

Jan Anderle, MF DNES 5. 3. 2018

 

Co si o inscenaci myslíte Vy?

Viděli jste ji už? Napiště nám, Váš názor nás zajímá!

Macbeth_NsO_FB_960x361.jpg