CS
pondělí, 29 květen 2017 12:32

O výzvě jménem Carmina a Rusalce na smetišti

Úspěšná, okouzlující a také mimořádně sympatická sopranistka Luisa Albrechtová bude bez pochyby ozdobou letošní Noci s operou, během které se představí v sólovém partu kantáty Carmina burana. Plzeňští diváci ji znají jako Rusalku, Aidu nebo Sylvu Varescu, ale její pěvecké umění mohou obdivovat diváci po celém světě. 

Jen namátkou: s Vídeňskou státní operou koncertovala v Japonsku a na Taiwanu, s filadelfskou filharmonií se zúčastnila turné po USA. Je finalistkou řady mezinárodních pěveckých soutěží a kromě účasti v uznávaných mistrovských kurzech a studia zpěvu na pražské AMU a vídeňské Universität für Musik und darstellende Kunst se může pochlubit i doktorátem z  Filozofické fakulty UK. I přes to razí heslo: Hlavně trpělivost a úctu!

Čeká vás operní produkce pod širým nebem, jsou nějaká úskalí, kterých se obáváte?

Open air produkce mají pochopitelně svá úskalí – nejvíc obávaným faktorem je jistě samo počasí, neb v dešti či za mrholení nebo v chladu nálada klesá jak u diváka, tak interpreta. S mikrofonem/mikroportem se též pěje řekněme obezřetněji, ale osobně jsem několika produkcemi v otevřeném přírodním prostoru úspěšně prošla a vzpomínám na ten romantický čas strávený s uměním pod hvězdným nebem jen a jen pozitivně.


Carmina burana nezpíváte poprvé, čím je pro Vás toto dílo jedinečné a je náročné po hudební stránce?

Orffovu kantátu Carmina burana považuji osobně za hudební i hlasovou výzvu pro všechny zúčastněné složky, pro sóla pak toto platí dvojnásob. Sopránový part je jak výsostně expresivní, tak hluboce niterný a něžný – klade na hlas nárok znělosti plného tónu v opravdu velkém rozsahu a schopnosti zvukomalebnosti. K tomuto dílu přistupuji proto vždy s velkým respektem.

Tomáš Pilař navíc připravuje scénickou verzi, která by měla navodit atmosféru středověkého města, kde se odehrávají nejrůznější výjevy, tanec kolem májky, ruch na tržišti atd., inspiraci našel například v obrazu Zahrada pozemských rozkoší Hieronyma Bosche. Jste zvědavá na výsledek?

Určitě, na výsledek takové koncepce se těším moc a již předem jsem přesvědčena o úspěchu takového projektu. Sama jsem byla divákem dvou verzí scénického provedení této kantáty, a to ve Volksoper Wien a Oper Halle, a vždy se jednalo o naprosto strhující avantgardně expresivní performance. Nejinak tomu jistě bude i u nás!

Prozradíte některé ze svých současných projektů?

Mojí poslední operní produkcí této divadelní sezóny bylo nedávné nastudování Rusalky právě na prknech DJKT v Plzni, (kde mimoto ztvárňuji i Sylvu Varescu v Čardášové princezně a Verdiho Aidu). Dále mě čeká role Saffi v operetě Cikánský baron v režii známého rakouského režiséra a herce Geralda Pichowtze na festivalu v rakouském Kufsteinu a poté hned přesun do japonského Tokia, kde budu připravovat s tokijským operním souborem roli Toscy v Pucciniho stejnojmenné opeře pod režijním vedením světoznámé filmové režisérky Naomi Kawase.

Vystupovala jste téměř po celém světě. Jaký je rozdíl v tom, zpívat operu za hranicemi a u nás? Máme u nás dost operních fanoušků?

Nesmírně si vážím si české hudební kultury a vzdělanosti a stejně tak české operní školy a její tradice. Možnost vystudovat a dále sbírat umělecké zkušenosti v zahraničí mi ale jednoznačně přinesla možnost širokého seznámení se s všelikými současnými jevištními vyjadřovacími prostředky a tudíž i příležitost následného srovnávání. Zdařilé operní počiny vznikají u nás i v zahraničí, je však pravdou, že přijetí právě těch povedených produkcí je právě v zahraničí výrazně vřelejší.

V Plzni jste ztvárnila také Rusalku, máte tu roli ráda? A jak se Vám líbí inscenace, můžete srovnávat se zahraničními divadly.

Plzeňská Rusalka je moderně vyprávěná pohádka plná citů a pocitů, kde se pravda lesní rej neděje nutně u jezírka a zámecké prostory nezatěžuje baldachýn ani neosvětlují pompézní lustry, oproti tomu však dostane prostor psychologická kresba té které postavy děje a láska pak především je a zůstává hlavním leitmotivem a hybatelem všeho a všech. Duo Rusalka – Princ pro ni mění své životy fatálně, Vodník hluboce trpí pro svou Rusalku, když nahlédne její rozhodnutí stát se člověkem, rovněž tak Ježibaba vyjeví své city, kým i ona chtěla kdysi být a není jen proto, že milovala.

Znám mnohem pompéznější a pohádkovější Rusalky u nás i v Evropě, stejně jako znám naprosto extrémně posunuté výklady tohoto příběhu (ve vídeňské Volksoper se děj odehrával na skládce odpadu či v Komische Oper v Berlíně pak výklad provedli v mnohém velmi razantně a obscénně) a věřte mi, i tyto měly své opodstatnění a našla jsem si v nich své obohacení.


Jakou vlastnost by podle Vás úspěšná sopranistka měla kromě píle a nadání mít?

Trpělivost, úctu a sociální inteligenci!