CS

O souboru činohry

Když jsem před pár lety coby herečka vyměnila pražské angažmá za plzeňské, šlo o výměnu dobrovolnou a promyšlenou. Tak trochu jsem se vrátila do svých mladých let, kdy jsem do Plzně jako studentka Pražské konzervatoře pravidelně jezdívala a záviděla svému bratrovi, který tu hrál v činohře. Psala se osmdesátá léta minulého století a plzeňské divadlo bylo progresivní, odvážné v nasazování neznámých titulů v neotřelých režiích. Ať už to byla Dantonova smrt George Buchnera, Příběh koně L. N. Tolstého, Jak jsme bombardovali New Haven Josepha Hellera nebo Princezna Alarika J. Daubiertiho. Tehdy to bylo mé vysněné angažmá.

Uběhlo několik desítek let, poznala jsem pár domovských divadelních scén, nasbírala herecké i životní zkušenosti a díky Natálii Deákové jsem se ocitla v Plzni. Právě ona mi zde nabídla angažmá, když nastupovala jako nová šéfka činohry a mě ta představa, že mohu být u něčeho nového, vznikajícího, velice lákala.

Ale to je minulost. Přítomnost přede mne klade nové výzvy. Natália chtěla vybudovat fungující soubor, schopný souhry i růstu a pohostinsky angažovat kvalitní, výrazné divadelníky. Ráda bych v této nastolené cestě pokračovala. Soubor se samozřejmě vyvíjí s každou sezónou, ale to, že mladí herci po pár letech odcházejí na jiné, převážně pražské scény, je podle mého dobrou značkou plzeňské činohry. (V posledních letech takto naše divadlo herecky odchovalo např. M. Adamczyka, P. Konáše, P. Neškudlu, O. Rychlého…) Proto jsme letos byli nuceni soubor radikálně doplnit a na základě vypsaného konkurzu, na který se přihlásilo 180 uchazečů, jsme angažovali několik nových tváří. Věříme, že přinesou do činoherního souboru novou energii, mladé názory a někteří i zralé zkušenosti.

Jsem ráda, že Natália Deáková zůstává v činohře jako kmenový režisér, kontinuální práce se stálým režisérem je totiž pro růst souboru nezbytná. Zároveň se chci pokusit pokračovat v cestě pohostinských režií výrazných divadelních tvůrců, kteří obohatí soubor i diváky. Nechci nabízet našemu publiku, jehož si vážím, experimentální, šokující divadelní formy, které se stále více objevují v českých i evropských divadlech, nicméně doba, která nás obklopuje, vytváří pro tvůrce i diváky možnost hledat klasická i novodobá témata v moderním zpracování. Tím se tak trochu vracím ke svému prvnímu odstavci.  Plzeň se vždy snažila být progresivním divadlem, a byla bych šťastná, kdyby si to o nás mysleli naši diváci a samozřejmě i odborná obec.  Aby studenti uměleckých škol toužili získat v Plzni angažmá, jako jsem si to kdysi přála i já.

 

Apolena Veldová,

umělecká šéfka činohry DJKT 

 

Historie souboru činohry

Muzikál_858x246.jpg