Mgr. Marie Caltová

Narodila se 26. března 1944 v Plzni.

Maminka byla po celý svůj život významnou fotografkou v plzeňském divadle; otec byl jevištní výtvarník nejdříve v Plzni, potom v Divadle Jiřího Wolkera v Praze „Takže jsem se v divadle pohybovala od dětství a logicky jsem zatoužila být nejen divák, ale ten kdo divadlo vytváří," vzpomíná na začátky své cesty k divadlu. „A tak jsem zkoušela hrát. Jako studentka gymnázia jsem hrála Josefku ve Vest pocket revue. Při premiéře mi ovšem vypadl text, a to tak dokonale, že jsem se nechytla na žádnou nápovědu. Opona musela dolů." Díky této zkušenosti Marie Caltová pochopila, že divadlo může dělat jedině jako teoretik. Na pražskou Filozofickou fakultu nastoupila v roce 1962. Studovala divadelní vědu a již během školy pracovala tři roky na částečný úvazek v Divadelním ústavu. Jejím konzultantem při psaní diplomové práce byl legendární Miroslav Kouřil, který jí hned po ukončení studia v roce 1968 nabídl zaměstnání v pražském Scénografickém ústavu. Nastoupila sem jako teoretička. Její kritiky byly otiskovány v odborném časopise Acta scenografica. V té době začala souběžně spolupracovat s plzeňským divadlem jako lektorka. Po svatbě s Miroslavem Doutlíkem, šéfem plzeňské operety, se vrátila zpátky do rodné Plzně, kde zakotvila už jako dramaturgyně činoherního souboru. Studia absolvovala v uvolněné a tvůrčí atmosféře druhé poloviny šedesátých let, do divadla ale vstoupila s nastupující normalizací, kdy úřady striktně nařizovaly, z jaké provenience se hry musí uvádět. „Myslím, že jsme se do předepsaných tabulek vešli se ctí, že se nám dařilo i v době zákazů, příkazů a šikany prosadit zajímavé tituly. Nemám pocit, že bychom uváděli něco, co bylo poplatné režimu. Hledali jsme kritické současné hry nebo klasiku, která se obrazným způsobem vyjadřovala k totalitě," hodnotí Marie Caltová sedmdesátá a osmdesátá léta. Její manžel, Miroslav Doutlík byl pro své odvážné inscenace propuštěn z divadla a vykonával řadu dělnických profesí, občas hostoval, často byl bez příjmu. Plat dramaturga tak představoval pro Marii Caltovou další druh umění – jak uživit rodinu. Miroslav Doutlík se vrátil do funkce šéfa operety po Sametové revoluci v roce 1989. Přesto, že v této době přestal platit ideologický diktát, složitost dramaturgické práce se nezměnila. “Práce dramaturga byla pro mne po celá ta dlouhá léta, co jsem ji vykonávala, radostí i věčnou úzkostí. Dramaturg nikdy nepracuje sám, ale je součástí týmu, jehož názory musí respektovat. Neustále jsem si kladla otázky, jestli tituly v dramaturgickém plánu tvoří celek, zachycují klima doby, respektují divácké spektrum, možnosti obsazení herců i specifiku režiséra. Odpovědnost jsem cítila i za angažování nových herců. Spolupracovala jsem s mnoha autory na konečné podobě textu. Například s Pavlem Kohoutem, Miroslavem Horníčkem a především s Antonínem Procházkou. S tím jsem konzultovala všechny jeho komedie od prvního nápadu do konečné podoby," popisuje Marie Caltová svou profesi. V roce 2010 obdržela Marie Caltová za svoji práci Cenu Vendelína Budila.

Kromě profesionálního divadla se dlouhá léta věnuje i divadlu amatérskému: Několik let učila teorii na plzeňské konzervatoři.

V posledních letech pracuje na poloviční úvazek jako lektorka činoherního souboru.