Drama, které napsal španělský autor Federico García Lorca popravený frankisty v roce 1936, se stalo předlohou k novému autorskému baletu (či spíše tanečnímu divadlu) mladého tvůrčího tandemu - choreografky Aleny Peškové a skladatelky Gabriely Vermelho. V původní hře jde o moderní variantu vesnické tragédie, příběh lásky plný vášnivých emocí. Krvavá svatba je příběh sám o sobě tak silný, že je ho možno „nezředěně“ odvyprávět snad jakoukoliv formou. Opět tragédie, v níž není viníka… Baletní soubor Divadla J. K. Tyla „píše“ Lorcova slova pohybem, hudbou, barvou i stínem. „My jeho slova ctíme i zneužíváme. Nejde zde totiž o čistě taneční – nonverbální divadlo, ačkoliv tanec a pohyb jsou hlavními nositeli děje,“ upřesňují tvůrci nové podoby Krvavé svatby. Lorcova slova mohou podle jejich vyjádření zaznít zpívaná, tančená, křičená i šeptaná. Gabriela Vermelho – autorka hudby, hráčka na kvinton, zpěvačka a performerka – doprovází celým dějem jako jakýsi komentátor, soudce, který nesoudí, a mluvčí mlčících…