Kníže Igor (2011)

Alexandr Porfirjevič Borodin
  • scéna Velké divadlo
  • premiéra 29. 10. 2011
  • věkové zařazení Od 14 let
  • Dirigent:
    Petr Kofroň
    Režie:
    Michael Tarant
    Scéna:
    Tomáš Moravec
    Kostýmy:
    Klára Vágnerová
    Dramaturgie:
    Zbyněk Brabec
    Sbormistr:
    Zdeněk Vimr
    II. dirigent:
    Jiří Štrunc
    Choreografie:
    Jiří Pokorný
    Bojové scény:
    Karel Basák
    Asistent režie:
    Dominik Beneš
    Hudební příprava:
    Ivana Janečková,
    Martin Marek,
    Jiří Pešek,
    Hana Zemenová
    Inspicient:
    Petra Tolašová
    Nápověda:
    Josef Ulrych
    Světelná inspice:
    Ivana Janečková,
    Martin Marek
  • Kníže Igor:
    Nikolaj Někrasov,
    Vladislav Zápražný
    Jaroslavna, jeho žena:
    Ivana Šaková,
    Ivana Veberová
    Vladimír Igorjevič, jeho syn z prvního manželství:
    Valentin Prolat,
    Plamen Prokopiev,
    Rafael Alvarez
    Kníže Galickij, bratr Jaroslavny:
    Pavel Horáček,
    Jiří Přibyl,
    Dalibor Tolaš
    Končak, polovecký chán:
    David Szendiuch,
    Jevhen Šokalo
    Končakovna, jeho dcera:
    Michaela Kapustová,
    Kateřina Jalovcová
    Ovlur:
    Jan Adamec,
    Juraj Nociar
    Skula:
    Stanislav Krejčiřík,
    Pavel Vančura
    Jeroška:
    Tomáš Kořínek,
    Miloslav Pelikán
    Polovecké děvče:
    Radka Sehnoutková,
    Eliška Gattringerová
    Chůva kněžny Jaroslavny:
    Valentina Čavdarová,
    Ivana Klimentová
    Balet DJKT,
    šermíři,
    Sbor a orchestr opery DJKT

Borodinův Kníže Igor patří vedle Musorgského Borise Godunova k nejvýznamnějším a nejhranějším operám skladatelů ruské Mocné hrstky. Skladatel pro operu z ruské historie použil slavný staroruský epos Slovo o pluku Igorově z konce 12. století. Napsal si sám libreto a na opeře pracoval téměř dvacet let, aniž ji definitivně stihl dokončit. Tohoto úkolu se ujali jeho kolegové N. Rimskij-Korsakov a A. Glazunov, v jejichž redakci se opera dnes nejčastěji uvádí. Kníže Igor je historická freska líčící nejen dramatický příběh titulního hrdiny, ale plasticky vykresluje i další postavy opery – věrně milující Igorovu choť Jaroslavnu a jejího zhýralého bratra knížete Galického, Igorova syna Vladimíra i bezcharakterní hudce Jerošku a Skulu. V orientálním poloveckém prostředí pak ještě chána Končaka a jeho dceru Končakovnu. Borodinova melodicky bohatá  hudba zdařile odlišuje ruské prostředí od poloveckého. Diváky jistě zaujmou nejen árie jednotlivých postav, ale i velké sborové scény. Z opery se často samostatně hrají strhující Polovecké tance. Operu uvedeme v ruském originále s českými titulky.

 

Autor fotografií: Marta Kolafová | © DJKT

 

 

 Billy_Elliot_858x246.jpg