CS

uvodka opera R 1100x175

Jakobín (2010)

Antonín Dvořák
  • scéna Velké divadlo
  • premiéra 30. 10. 2010
  • věkové zařazení Od 14 let
  • Dirigent:
    Ivan Pařík
    Režie:
    Magdalena Švecová
    Scéna:
    Zuzana Přidalová
    Kostýmy:
    Zuzana Přidalová
    Dramaturgie:
    Zbyněk Brabec
    Sbormistr:
    Zdeněk Vimr
    Pohybová spolupráce:
    Zbyněk Šporc
    II. dirigent:
    Tomáš Brauner
    Asistent režie:
    Dominik Beneš
    Hudební příprava:
    Hana Zemenová,
    Jiří Pešek,
    Martin Marek,
    Ivana Janečková
    Inspicient:
    Milena Růžičková
    Nápověda:
    Josef Ulrych
    Světelná inspice:
    Ivana Janečková,
    Martin Marek
    Sbormistryně dětského sboru:
    Lucie Hofmanová,
    Alena Tupá
  • Hrabě Vilém:
    Pavel Horáček,
    Pavel Vančura
    Adolf:
    Martin Matoušek,
    Dalibor Tolaš
    Bohuš:
    Jiří Hájek,
    Martin Bárta
    Julie:
    Ivana Šaková,
    Ivana Veberová
    Filip, purkrabí:
    Aleš Hendrych,
    Jevhen Šokalo
    Benda:
    Miroslav Kopp,
    Jan Ježek
    Terinka:
    Barbora Perná,
    Radka Sehnoutková
    Jiří:
    Juraj Nociar,
    Miloslav Pelikán,
    Aleš Voráček
    Lotinka:
    Ivana Klimentová,
    Valentina Čavdarová
    dětský sbor,
    statisté,
    Sbor opery DJKT,
    Orchestr opery DJKT

Přestože Antonín Dvořák vytvořil deset oper, na dnešních operních jevištích se, ke škodě zejména Dimitrije a Armidy, objevuje především Jakobín a dvě pohádkové opery Čert a Káča a Rusalka.

Jakobín vznikl na vrcholu Dvořákových tvůrčích sil v 2. polovině 80. let 19. století. Poprvé zazněl na scéně Národního divadla v Praze 12. února 1889.

Příběh opery se odehrává v roce 1793 na malém českém městečku, kam se po letech vyhnanství vrací syn hraběte z Harasova Bohuš se svou ženou Julií. Vrací se právě včas, neboť jeho otec se chystá předat vládu nad panstvím svému synovcovi Adolfovi, jehož zlé intriky před lety přiměly Bohuše k útěku do Francie. Na Adolfův příkaz je Bohuš jako podezřelý jakobín zatčen a jen díky Julii a učiteli Bendovi se podaří starého hraběte informovat o bezpráví, kterého se na Bohušovi Adolf dopustil. V závěru opery vše dobře dopadne a Bohuš se smíří se svým otcem.

Hudba Jakobína tryskala Dvořákovi rovnou ze srdce, neboť v mnohém si evokoval své dětství, kdy sám chodil hrát na kůr i k muzice v rodné Nelahozevsi a jejím okolí, např. do Veltrus, kde byl učitelem a regenschorim Štěpán Benda. Jistě vzpomínal na svého zlonického učitele Antonína Liehmanna, jemuž se postava učitele Bendy tolik podobá.

Jakobín patří k nejpopulárnějším českým operám. Poslední plzeňské nastudování mělo premiéru v roce 1995.

 

Muzikál_858x246.jpg