Autorem humorného vánočního putování je plzeňskému publiku již dobře známý Tomáš Vůjtek (v roce 2015 jsme v Novém divadle uvedli jeho velkou činoherní fresku Škoda! o slavném velkopodnikateli a plzeňském rodáku). Vánoční hru napsal Tomáš Vůjtek pro ostravské Divadlo Aréna už v roce 2009. Hrála se zde úspěšně až do roku 2016. S autorovým laskavým svolením jsme po uzavření všech divadel v ČR získali zadarmo nejen autorská práva k internetovému uvedení, ale také souhlas s úpravami hry na prostory Nového divadla. V dnešním předvánočním a vánočním čase „bez diváků“ chceme proto publiku přiblížit zákulisí divadla. A jednotlivá zastavení hry předvést v místech, kam se běžní diváci nikdy nedostanou. Proto se scény Nebe mohou odehrát na terase u baletního sálu, Radní v Betlémě jednají v ředitelské zasedací místnosti, Císař vyhlašuje nové daně přímo v ředitelně, Luciper se jako padlý anděl ocitne s čerty v suterénu a v podzemí Nového divadla, Marie pracuje jako garderobiérka, Josef jako údržbář divadla, Pastýři se svými Ovcemi putují za Jezulátkem prostory celého divadla, Tři králové opouští forbínu slávy velkého jeviště a vydávají se poklonit Ježíškovi na Malou scénu… Diváci mají možnost nahlédnout i na vrátnici, výdejnu stravenek, hereckou odpočívárnu, prostor vedle jeviště ad.
Projekt je unikátní také tím, že se rolí (kromě herců činohry) zhostí i sám ředitel DJKT (Císař), šéf opery, šéf baletu a šéf muzikálu (Kašpar, Melichar, Baltazar – tři králové), šéfka činohry (Primadona a všechny štěky okolo), vedoucí personálního a mzdového útvaru Martina Pejsarová a další zaměstnanci DJKT. Věříme, že společné putování našich zaměstnanců do Betléma proto pobaví nejen fanoušky a příznivce plzeňského divadla, ale i fanoušky uzavřených divadel vůbec. Ke hře vznikla autorská hudba Marka Mikuláška a Martina Zahálky ml., výběru kostýmů, které jsou zároveň propojeny s jednotlivými funkcemi v divadle, se zhostila Andrea Mohylová, jež hraje zároveň i Marii. Práce za kamerou a ve střižně se ujali Lukáš Plescher a Kateřina Příplatová, studenti Střední odborné školy obchodu, užitého umění a designu SOŠOUD. Hru spolu s ostatními upravila a nastudovala Klára Špičková, za vydatné produkční asistence Apoleny Veldové. Rádi bychom také poděkovali Ondřeji Zichovi a Lucii Loosové (výtvarníci inscenace Josef a jeho úžasný pestrobarevný plášť) za zapůjčení vizuálu (scéna, kostýmy), fundusu DJKT, technickému personálu Nového divadla a dalším zaměstnancům DJKT za účast v projektu a za technickou podporu.
O autorovi – Tomáš Vůjtek
Divadelní kritici se shodují, že Tomáš Vůjtek umí psát. Prvky kabaretního a dokumentárního divadla jsou v jeho tvorbě dominantní. Na pedagogické fakultě v Ostravě vystudoval kombinaci český jazyk – dějepis, od roku 1991 učí na Janáčkově konzervatoři, kde v současnosti vyučuje kulturní dějiny. S přáteli založil amatérský divadelní soubor Ostravská pohoda (název byl míněn jako oxymóron), ve kterém se autorsky realizoval v první polovině devadesátých let. V té druhé začal spolupracovat s profesionálními scénami. Krátce působil i jako dramaturg v Divadle Petra Bezruče, od sezóny 2007/8 pracuje na plný úvazek jako dramaturg v Komorní scéně Aréna dodnes. Zde také uvedli jeho veleúspěšnou hru Brenpartija. Tragikomickým způsobem v ní líčí fungování státu Halda. V první polovině dvacátého století jej založili bezdomovci, kteří se hřáli, pili a přežívali u ostravských struskových hald. Tomáš Vůjtek už za své texty obdržel tři ceny Alfréda Radoka. Za hru o manželce popraveného tajemníka Komunistické strany Československa Rudolfa Slánského S nadějí, i bez ní získal jak zmiňovaného Radoka (2009), tak zvláštní cenu Hvězdy na Vrbě (2012). Hra je první částí volné trilogie, která mapuje moderní dějiny a snaží se tak odhalit kořeny našich dnešních problémů. Ve druhé hře trilogie Smíření se Češi smiřují s tím, jak vyhnali Němce. Třetí hra Slyšení je zase příběhem Adolfa Eichmanna. Vypráví o židovských transportech. Eichmann se chce potkat s Bohem a říct mu svoji verzi. Ten ale nepřichází…
Inscenované hry Tomáše Vůjtka: Výmlat (Divadelní společnost Petra Bezruče, 2002), Ubohý večer (Slezské divadlo Opava, 2002), Aucassin a Nicoletta čili Útrapy lásky na souši i na moři (Těšínské divadlo, 2004), Brenpartija (Komorní scéna Aréna, 2009), Vánoční hra (Komorní scéna Aréna, 2009), Pestré vrstvy (Divadelní společnost Petra Bezruče,2011), S nadějí i bez ní (Komorní scéna Aréna, 2012), Jak chutná moc (Divadlo Reduta, 2014), Slyšení (Komorní scéna Aréna, 2015). S operetou Národního divadla moravskoslezského spolupracoval na několika inscenacích jako autor písňových textů: Popelka (2001), Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert (2004), Lehká kavalerie (2005), Krásná Helena (2013), Bratránek z Batávie (2014).
Jako textař se podílel na CD Punky dumky skupiny Benedikta a dva texty napsal i pro Mňágu a Žďorp (Panenky na CD Dutý ale free a Bezdomovská na CD Takže dobrý).
Pro Komorní scénu Aréna přeložil Ostrovského komedii Talenty a ctitelé (2006) a jeho překlady ruských básníků knižně vyšly v antalogii Ten, který vyšel z domu (Volvox Globator, 2003) a ve výboru Nikdo z vás nezná Cholina (Aleš Prstek, 2012).