EN
Monday, 14 September 2020 11:05

Tanečními krůčky až k primabaleríně

Obě září na plzeňské scéně, obě jsou nepřehlédnutelné svým zjevem i svými výkony. Japonka Mami Hagihara vévodí souboru už čtvrtou sezónu, zato Finka Sara Aurora Antikainen se zařadila mezi plzeňské sólisty baletu teprve nedávno.

Jaká byla vaše cesta z rodné země až do plzeňského baletního souboru?

Mami: Z vyprávění svých rodičů vím, že mne balet okouzlil už ve 4 letech, kdy jsem poprvé viděla baletní vystoupení. Už tehdy se mi v hlavě zrodil sen, že budu profesionální balerína, ale rodiče s mým plánem věnovat se baletu nechtěli souhlasit. Teprve po roce usilovného přemlouvání mi konečně dovolili začít navštěvovat lekce baletu (Maision de ballet Etoile in Japan). Byla jsem moc šťastná a taneční výuku si opravdu užívala. V 16 letech se však dostavil pocit, že chci vybrousit svoji taneční techniku a získat nové taneční i jevištní zkušenosti v Evropě. Přestěhovala jsem se do Velké Británie a započala studium na Taneční konzervatoři v Birminghamu (Elmhurst Ballet School). Bylo to pro mne velmi náročné období – nová škola, noví spolužáci, rozdílná kultura i život a samozřejmě jiný jazyk. V posledním roce studia jsem se účastnila řady baletních konkurzů a dostala nabídku z Plzně. Hned při první návštěvě se mi moc líbilo zdejší divadlo i město. Byla jsem ohromena českou architekturou, která je značně odlišná od té japonské. Dodnes, když Plzní procházím, obdivuji její nádheru. Jsem moc ráda, že žiji a tančím právě zde.

Sara: Po absolvování Taneční konzervatoře Finské národní opery (Ballet School of the Finnish National Opera and Ballet) a třech odtančených sezónách v souboru Finského národního baletu v Helsinkách (Finnish National Ballet) jsem začala mít pocit, že potřebuji změnu. Hledala jsem vhodné a zajímavé místo, kde bych mohla tanečně růst a zlepšovat se. Zkusila jsem tedy konkurz do plzeňského souboru a uspěla. Angažmá v Plzni vnímám nejen jako skvělou příležitost profesně se zdokonalovat a zatančit si nové choreografie či různé taneční styly, ale i jako možnost seznámit se s mnoha tanečníky, umělci a inspirativními lidmi. Každý den zažívám něco jedinečného a stále se snažím v Plzni objevovat nová pro mne neznámá místa. Plzeň začíná být mým druhým domovem.

Změnilo se něco s vaším povýšením na post sólistky baletu?

Sara: Povýšení si nesmírně vážím a jsem za něj velmi vděčná. Bezesporu to vnáší do mé práce více zodpovědnosti. Musím jít příkladem svým kolegům a reprezentovat soubor nejen před publikem. Co se však nezměnilo, je fakt, že i nadále toužím být součástí hodnotných představení, podávat skvělé taneční výkony a chci divákům v hledišti zprostředkovat nádherné zážitky! 

Mami: Rozhodně jsem nečekala, že se to stane, takže jsem z povýšení měla obrovskou radost. Patřit mezi sólisty znamená větší zodpovědnost, více rolí než dříve a hlavně výběr těch nejnáročnějších rolí na repertoáru. Uvědomuji si, že se musím neustále udržovat ve vrcholné kondici, zachovávat kvalitu svých tanečních výkonů, dále pevnou mysl a psychickou vyrovnanost, abych zvládla celé představení. Vždy mi běží hlavou: Nikdy to nevzdávej, ať se stane na jevišti cokoliv! Je to opravdu velká zodpovědnost být sólistkou! Nesmím zapomenout, co chci sdělit publiku, jaký příběh chci zatančit. Přitom vše musí být technicky perfektní, každý pohyb je v ději důležitý, má svůj důvod a nikdy nestačí jen na to myslet, tanečník to musí tzv. prožít a předat divákům. Zároveň si chci svoje role užít, proto se snažím být na každé zkoušce před představením co nejlepší, abych si na jevišti mohla tanec už jen užívat.

Kterou ze svých rolí považujete za nejnáročnější a která je vaše nejoblíbenější?

Mami: Za svoji nejnáročnější roli považuji dvojroli Odetty a Odilie z Labutího jezera. Přestože jsem tuto roli tančila už mnohokrát, stále pro mne zůstává velkou výzvou. Tato role vyžaduje velkou fyzickou výdrž, vynikající techniku klasického tance, elegantní pohyby a specifické charakterově odlišné herectví pro obě postavy. Především typické pohyby paží coby „labutích‟ křídel jsou velmi důležité. Před každým představením se pečlivě připravuji, ale před Labutím jezerem si dávám obzvlášť záležet…

Není jednoduché říci, která z rolí je moje nejoblíbenější. Baví mne střídat různé charakterově odlišné postavy, ale nejraději mám dramatické role. Moje oblíbená je Matylda de la Molle z baletu Červený a černý. Svým způsobem miluji i Kateřinu ze Zkrocení zlé ženy. Tato inscenace má komplikovaný příběh a atypický pohybový slovník, tudíž je velmi náročná herecky i tanečně, přesto mi přirostla k srdci a moc si ji užívám.

Sara: Nejtěžší role je pro mne Medora v inscenaci Korzár. Je náročná jak fyzicky, tak i herecky, protože vyžaduje hodně exprese i hereckých nuancí k převyprávění příběhu. I po osobní stránce má pro mne Medora zvláštní význam, byla to totiž moje první hlavní role. No a nejoblíbenější rolí je momentálně Anastázie z baletu Anastázie – poslední dcera cara (pokud se to dá tedy počítat, když ještě neproběhla premiéra). Celý proces příprav a zkoušení pro mě byl úžasný a spoustu mne toho naučil. Nemohu se dočkat, až budu opravdu tančit celé představení a už teď vím, že bude velmi emotivní.

Trpíte trémou před představením? Jak tento stav překonáváte?

Mami: Ano, trémou trpím! Obzvláště když tančím něco náročného. Myslím si však, že je dobré být trošku ve stresu, ale ne příliš! Mám pocit, že mi to dodává zvláštní energii do představení. Každopádně nejdůležitější je pro mne předchozí příprava, je-li dobrá, cítím se více v klidu a sebejistě. Někdy je prostě nelepší o tom moc nepřemýšlet, pořádně se nadechnout a jít do toho!

Sara: Vždycky si užívám, že jsem na jevišti! I před obtížnými představeními většinou umím zůstat v klidu. Výjimečně jsem nervózní, ale je to spíše vzrušení než strach. Samozřejmě se obávám, že zapomenu nějaký prvek či úsek choreografie, nebo že udělám nějakou chybu. Když se mi to opravdu stane, snažím se hluboce dýchat a pekelně se soustředit.

Jaký taneční styl je vám nejbližší? A proč?

Mami: Preferuji klasický a neoklasický tanec. Líbí se mi čisté linie klasického tance, krásné postavení těla, ladné pohyby i technická náročnost. Když se všechny tyto aspekty ideálně propojí, výsledek je nádherný a do mého tance to vnáší silné emoce. Neoklasika není tak pohybově striktní, cítím v ní jakousi přirozenou volnost, což mi dodává větší svobodu na jevišti. Dle mého názoru, ale nezáleží na tom, jaký taneční styl tančím, důležité je, co svým tancem chci říci publiku.

Sara: Baví mě různorodost naší práce, je vždy velmi osvěžující střídat taneční styly. Musím se ale přiznat, že klasický balet je můj nejoblíbenější. Mám ráda i neoklasiku, a dokonce se nebráním ani jiným moderním stylům, jež mi umožňují vidět balet v novém světle. Emoce a výrazy jsou pro mě velmi důležité, proto si nejvíce užívám představení, kde je klasická taneční technika spojena s osobitým herectvím. Dalším tanečním žánrem, který mě moc baví, je současný tanec.

Plní se vaše profesní sny? Máte nějakou vysněnou roli nebo tajné taneční přání?

Mami: Některé sny se mi už splnili, jiné se momentálně plní. Vím, že na sobě musím stále pracovat, abych dosáhla toho, po čem toužím. Jako malá jsem snila o tom, že budu tanečnice. Nyní jsem sólistka v profesionálním baletním souboru, kde mohu tančit spoustu skvělých rolí.

Co se týče vysněných rolí, mám jich vice než jen jednu. Přála bych si zatančit Gamzatti z baletu Bajadéra a Kitri z baletu Don Quijote. Gamzatti je nádherná sebevědomá, ale krutá žena, její činy ovládá žárlivost v lásce. Kitri je naopak temperamentní Španělka, hravá a veselá, její part zahrnuje velmi atraktivní variace i duety. Láká mě charakterová rozdílnost obou rolí, moc ráda bych si je obě zatančila. Kdo ví, možná jednou…

Sara: Ano, moje sny se určitě plní! Tančím ve skvělém baletním souboru, máme úžasné publikum, které vyhledává naše představení, mohu tančit nádherné role a učit se mnoho nových věcí. Mám báječné kolegy, se kterými fungujeme jako rodina. Jsem moc šťastná a vděčná za tuto příležitost. Není moc co víc si přát, ale samozřejmě doufám, že v budoucnu přijdou nějaké nové výzvy.

Děkuji za rozhovor!

Zuzana Hradilová

  • J.K. Tyl Theatre in Pilsen

    Visitors, audience,

    Welcome to the website of the J.K. Tyl Theatre in Pilsen.

    The JK Tyl Theatre has four artistic companies that produce about 600 shows per year, offering drama, opera, operetta, musical and ballet. Titles from the repertory of leading world theatre stages are mixed with original new productions as well as Czech premieres of plays by foreign authors. The JK Tyl Theatre also continues to present opera, symphonic, operetta and musical concerts and develops the tradition of Sunday concert matinées.

    Apart from theatre productions, the J.K. Tyl Theatre offers other interesting events, exhibitions closely connected to the world of theatre. The J.K. Tyl Theatre is also registered on the cultural map of Europe as the site of the International Festival THEATRE with its first season dating back to 1993.

    We hope that there is plenty to choose from and that you will be happy to return again and again.

    We are looking forward to seeing you in our - your theatre.