EN
Monday, 11 June 2018 13:12

Opera vystoupila na prestižním festivalu Musica Bayreuth

DJKT představilo ve dnech 6. – 8. června nově nastudovanou operu Orfeo na prestižním festivalu Musica Bayreuth, a to hned ve třech reprízách.

Letos se v Bayreuthu uskutečnil 57. ročník této věhlasné akce, která patří k nejvýznamnějším kulturním událostem v Evropě.  Soubor opery stanul na prknech Markraběcího operního domu, jenž je přístupný pouze jako muzeum a za celý rok je zde uvedena pouze jedna inscenace. Divadlo J. K. Tyla mělo čest otevřít Markraběcí operní dům po šestileté rekonstrukci.

Spolupráce byla započata již v roce 1996. Tehdy byl současný ředitel divadla Martin Otava osloven, aby v Markraběcím operním domě inscenoval Dona Giovanniho. „V té době jsem dostal nabídku uvést Dona Giovanniho také v Plzni, a tak jsem vytvořil koprodukční spolupráci,“ doplňuje ředitel DJKT. Inscenace Don Giovanni byla nastudována s orchestrem a sborem plzeňského divadla a s hosty z řad sólistů Národního divadla. 

 

Recenze Michaela Weisera, Nordbayerischer Kurier, 8. června 2018

Paní Hudba se vrací domů

Slavnostní opera v slavnostním divadle: mnoho potlesku pro plzeňskou inscenaci Monteverdiho „Orfea“

To se sem hodilo skoro dokonale: s operou „L´Orfeo“ od Claudia Monteverdiho v produkci plzeňského Divadla J. K. Tyla v Plzni dosáhla Musica Bayreuth v Markhraběcím operním domě vrcholu hudebního léta.

Je to nejznámější příběh o konečné ztrátě: polobožský Orfeus ztrácí vroucně milovanou Eurydiku, kterou uštknul had, proniká všemi překážkami do říše mrtvých a přesvědčuje Pluta, boha podsvětí, aby mu s Eurydikou opět povolil návrat na denní světlo. Plutova podmínka: Orfeus se nesmí celou cestu otočit za Eurydikou. Orfeus ale nemůže odolat (nebo miluje hudbu přece jen více než svou nevěstu) – a ztrácí Eurydiku, tentokrát navždy. Eurydika zůstává v říši mrtvých. A téměř neutěšitelný Orfeus je unášen bohem slunce Apollem ke hvězdám.

Jakoby psáno pro Markraběcí operní dům

Co ale přesto překříží Plutův úskočný obchod, se kterým si chtěl trvale připoutat k podsvětí svoji manželku, bohyni plodnosti Proserpinu: její trvalá přítomnost v říši mrtvých proti propuštění Eurydiky. Je nepředstavitelné, kdyby už nebylo jaro. A možná by lidstvo již vymřelo, kdyby mělo málo příležitosti vytvořit a užívat si něco tak nádherného jako „L’Orfeo“.   

Drama je psáno jakoby pro Markhraběcí operní dům. Svůj status světového kulturního dědictví si uchovalo jako svědek prchavé slavnostní architektury baroka a Monteverdi napsal svého „Orfea“ k narozeninám knížete Gonzagy v roce 1607.

Slavnostní hudba fanfár rodiny Gonzagů zní i jako předehra před prologem, téměř jako fanfáry z balkonu festivalového domu. V nádherném barokním divadle rozvíjí tato vzpomínka na renesanční a barokní slavnosti úžasný účinek: hudebníci přicházejí hlavním vchodem, hrají a kráčí směrem k jevišti, takřka jako hudební vizitka panovnického rodu. A najednou člověk pochopí, že slavnosti svého času nebyly nikterak veselou zábavou, ale politickou inscenací.

Divadlo J. K. Tyla v Plzni přichází v malém obsazení do Bayreuthu a činí z omezených možností mnohé. Světlem a látkou vykouzlí režisér Tomáš Pilař a výtvarník scény Daniel Dvořák palácovou architekturu a přírodní idylu na jevišti v barvách, které dokonale ladí se zlatou a zelenomodrou barvou operního domu.  

Vznášet se ve zvucích Monteverdiho opery

Orchestr pod vedením Vojtěcha Spurného se vznáší – někdy skoro až příliš – v elegických zvucích Monteverdiho opery, která je považována za první na světě. V nejlepší míře se to ukazuje u tanců pastevců k Orfeově nadcházející svatbě: to činí radost. Kvůli samotnému půvabu čtyř baletních tanečnic by se člověk nejraději přidružil k tanečnímu reji.  Má to jen jeden zápor: Češi se nespoléhají na velmi dobré akustické možnosti, pochmurné sborové pasáže k Orfeově dojemně v obrazech pojatém sestupu se elektronicky zvýrazňují – nebo přichází přímo z pásku – tak zřetelně se to nedalo rozlišit.

Nemenší záhadou pro pozorovatele jsou sádrové hlavy na hlavách představitelů: upomínají na sochy, což působilo tak, jako by chtělo Tylovo divadlo podtrhnout všeobecné lidské jádro příběhu: i mýtus znal člověka z masa a kostí dříve, než se stal památníkem sebe samého.

Aktéři jednali s velmi úspornými prostředky. Vedle Lukáše Zemana jako Orfea dokázala přesvědčit především Karolína Janů jako Eurydika, a to hlavně jako hlasově krásná a sebejistá paní Hudba. Na konci stojí na rampě, oděná v černém s tázavým výrazem v obličeji a pohlíží na pastevce, kteří oslavují Orfeův vzestup k Apollovi. Tak můžeme považovat tu ubohou skoro již za oběť Orfeovy umělecké kariéry. Dlouhý, vřelý potlesk pro dílo magického světového divadla.

 

Autor fotografií: Andreas Harbach, Musica Bayreuth

Překlad: Naďa Paloučková

 

  • J.K. Tyl Theatre in Pilsen

    Visitors, audience,

    Welcome to the website of the J.K. Tyl Theatre in Pilsen.

    The JK Tyl Theatre has four artistic companies that produce about 600 shows per year, offering drama, opera, operetta, musical and ballet. Titles from the repertory of leading world theatre stages are mixed with original new productions as well as Czech premieres of plays by foreign authors. The JK Tyl Theatre also continues to present opera, symphonic, operetta and musical concerts and develops the tradition of Sunday concert matinées.

    Apart from theatre productions, the J.K. Tyl Theatre offers other interesting events, exhibitions closely connected to the world of theatre. The J.K. Tyl Theatre is also registered on the cultural map of Europe as the site of the International Festival THEATRE with its first season dating back to 1993.

    We hope that there is plenty to choose from and that you will be happy to return again and again.

    We are looking forward to seeing you in our - your theatre.