EN

O souboru opery

Vážení a milí přátelé,

vítám vás jménem operního souboru DJKT v sezóně 2020/21. Nejprve mi dovolte, abych se vám představil – jsem Jiří Petrdlík, působím v našem plzeňském divadle jako dirigent od roku 2005 a pro letošní sezónu jsem byl ředitelem DJKT Martinem Otavou pověřen vedením opery.

Minulá sezóna, kterou jsme museli předčasně ukončit v březnu, zapříčinila některé změny, jež bych vám nyní rád přiblížil. Především se v původním dubnovém termínu nemohla uskutečnit očekávaná premiéra Monteverdiho Korunovace Poppey v hudebním nastudování Vojtěcha Spurného a v režii Tomáše Ondřeje Pilaře. Díky tomu, že pro vás začneme hrát v nadcházející sezóně s měsíčním předstihem oproti sezónám minulým, jsem rád, že se tuto premiéru podaří realizovat již 15. srpna. Divadlo se ovšem otevře ještě dříve, přesně 9. srpna Smetanovou Prodanou nevěstou, protože málo platné „... proč bychom se netěšili, když nám Pán Bůh zdraví dá…“ je něco, co po měsících vynucené přestávky a odmlky bude tím nejlepším uvítáním vás, našich diváků. Prodanou nevěstu jistě není třeba blíže představovat, ale rád prozradím, že se již nyní můžete těšit na zbrusu novou inscenaci v originálních plzeňských krojích.

Velice mě těší, že díky velikému organizačnímu úsilí a mimořádnému nasazení všech pracovníků divadla se podaří během podzimu nejen nahradit drtivou většinu představení, která musela být od března do června zrušena, ale zároveň co nejvíce dodržet i dlouhodobě stanovenou dramaturgii. Proto v říjnu již zcela podle původních plánů uvedeme premiéru vrcholné Janáčkovy opery Věc Makropulos. Když Leoš Janáček žádal Karla Čapka o povolení zpracovat tuto literární předlohu jako operu, Čapek si nebyl jist, zda je vůbec něco takového možné. Avšak i přes své pochybnosti spisovatel skladateli (dnes již víme, že naštěstí) svolení dal. Vzniklo tak nesmírně originální a v celosvětovém kontextu ojedinělé hudební drama, které kromě sugestivní hudby oplývá i silným a nadčasovým příběhem.

V lednu 2021 bych vás rád pozval na premiéru z úplně jiného soudku, a to na opus magnum  Johanna Strausse ml. – operetu Netopýr v režii ředitele divadla Martina Otavy. Podobně jako v případě úspěšné a oblíbené Veselé vdovy budeme i Netopýra hrát v Novém divadle s využitím široké škály technických možností, které tato scéna nabízí. Osobně si nesmírně vážím neutuchajícího zájmu vás, našich věrných diváků, o tento náročný žánr a už nyní se těším na zábavu a radost, která nás společně čeká.

Říká se, že jedním z atributů dobré dramaturgie je její kontrast. Po operetě tedy bude následovat velkolepé dílo jednoho z nejvýznamnějších operních tvůrců, a to Alceste Christopha Willibalda Glucka. Hudebního nastudování se ujme vynikající německý dirigent Michael Hofstetter, režie Tomáš Ondřej Pilař. Těší mě, že se Gluckova tvorba po dlouhé době na plzeňské jeviště vrací. Gluck je totiž jedním z těch skladatelů, o kterých se díky jejich významu všichni povinně učí ve školách, ale v praxi se na našich jevištích setkáte s jeho tvorbou daleko méně, než by si zasloužila. Nastal čas tuto mezeru zaplnit a jsem rád, že se tak stane právě v plzeňské opeře.

Sezónu uzavřeme jednou z nejbrilantnějších komických oper mistra tohoto žánru Gioacchina Rossiniho Italka v Alžíru. S trochou nadsázky říkám, že i tento titul byl naposledy na našem jevišti uveden v minulém tisíciletí. Hudba i příběh samotný představují to nejlepší z italské operní tvorby první poloviny 19. století a určitě se bude k letní atmosféře hodit stejně skvěle, jako sklenička dobrého italského vína.

Tím však činnost operního souboru DJKT zdaleka nekončí. Připravujeme oblíbená matiné, pokračovat budou představení na Malé scéně, v prosinci na vás čeká scénické provedení Rybovy České mše vánoční, a ještě mnoho dalšího. A na úplný závěr sezóny se můžete těšit na Verdiho operu Macbeth v rámci populárního projektu Noc s operou, který se tradičně odehrává v lochotínském Amfiteátru.

Na začátku těchto řádek jsem se vám, vážení diváci, představil. Na jejich konci bych rád vyslovil opravdu upřímné poděkování svému předchůdci, dlouholetému šéfu opery Tomáši Ondřeji Pilařovi, a to nejen jménem svým, ale především jménem všech kolegyň a kolegů. Byl by to nyní dlouhý výčet toho, co za dobu svého působení pro náš soubor vykonal. Rád bych však zdůraznil, že se s Tomášem neloučíme, ale budeme se s ním jako s hostujícím režisérem často a rádi setkávat.

A úplně na závěr přijměte jménem celého operního souboru srdečné pozvání do vašeho i našeho divadla.

V úctě Váš,

Jiří Petrdlík

 

Historie souboru opery