úterý, 18 duben 2017 07:46

Deset otázek pro Pavla Režného

Přinášíme vám rozhovor s Pavlem Režným! První ze série rozhovorů s členy muzikálového souboru. Těšte se na další... Zatím neprozradíme s kým, jen to, že to bude jedna ze zpěvaček.

V Plzni jste od roku 2014. Jak jste se tady zabydlel?

Do Plzně jsem začal jezdit ještě během 4. ročníku JAMU kvůli zkoušení Koček. A vzhledem k neskutečné náročnosti tohoto dojíždění – zvláště, když byla nějaká neodkladná „společenská událost“, ze které jsem v pozdních večerních, nebo spíš brzkých ranních hodinách rovnou běžel na autobus – jsem byl rád, když jsem se mohl do Plzně o prázdninách po dokončení JAMU přestěhovat. První zhruba dva měsíce jsem strávil v divadelní ubytovně a poté jsem sehnal pokoj v bytě s jednou kolegyní z obchodního oddělení. V tom bytě ale byla strašná zima, nebyla možnost parkování a celkově mi to nevyhovovalo, takže jsem si nakonec našel vlastní pronájem. A později přibyl další „člen rodiny“ – kočka.

Pocházíte z hudební rodiny (Pavlův otec doc. PaedDr. Pavel Režný, Ph.D. je muzikologem, pedagogem a sbormistrem v Olomouci), jste absolventem muzikálového herectví na JAMU v Brně. Kdy vás poprvé napadlo, že se stanete hercem?

Táta mě už od mala brával s sebou na různá sborová soustředění, nebo – když nebylo hlídání – na zkoušky sboru a podobně.  Přesto jsem ale nikdy oficiálně do žádného sboru nechodil a se zpěvem jsem pořádně začal až během studií na JAMU. Matně si vybavuji, že jsem o možnosti začít dělat herectví přemýšlel už zhruba v 6. třídě základní školy. Ale tahle myšlenka mě zase rychle opustila a jednu dobu jsem dokonce uvažoval, že bych šel na kuchaře, protože mě vždycky hrozně moc bavilo vařit. Dalšími variantami byla angličtina, sbormistrovství (na které jsem se sice dostal, ale nakonec nenastoupil), hra na klavír pro ZUŠ (která se ten rok neotvírala) a tajné přání mého táty – práva.

To, co rozhodlo o podání přihlášky na obor muzikálového herectví na JAMU, byl víkendový výlet do Londýna ve čtvrťáku na gymplu. Máma jela na školení do Oxfordu a vymysleli jsme, že poletím s ní, strávíme tři dny v Londýně a já se pak vrátím do ČR. A tehdy jsem poprvé viděl muzikál na West Endu, zamiloval jsem se a řekl si, že bych to chtěl někdy taky dělat. Asi týden před uzavřením přihlášek jsem zjistil, že existuje vysokoškolský obor „muzikálové herectví“ v Brně, a zkusil jsem poslat přihlášku. Na prvním kole přijímaček jsme měli ještě jako vedoucího ročníku Ladislava Koláře z Městského divadla Brno, ale ten se nakonec rozhodl nový ročník neotvírat a předal štafetu triu Stano Slovák, Michal Zetel a Jan Šotkovský. O to větší bylo překvapení, že jsem se na JAMU dostal, a to v přes dvě různé komise, kdy každá měla úplně jinou koncepci.

Proč padla volba na angažmá v plzeňském divadle? A jak vzpomínáte na svojí první zdejší roli?

V absolventském ročníku nás z původních jedenácti zbylo šest – dva kluci a čtyři holky. A v takovém počtu se absolventská představení dělají těžko… Naštěstí nám pomohli studenti z nižších ročníků, popř. z konzervatoře, takže jsme mohli uvést například muzikál Jerry Springer: The Opera, kde jsem měl jedinečnou možnost zahrát si Boha. V této roli jsem nakonec i absolvoval. Jedno z představení viděl tehdejší šéf muzikálu DJKT Roman Meluzín a snad na základě toho zážitku mi zavolal a nabídl, jestli bych neměl o práci v Plzni zájem. Původně se mnou měla přijít ještě Nikol Kotrnetzová, ta však nakonec zvolila Městské divadlo Brno. Do Plzně se mnou nakonec nastoupila jiná spolužačka – Katka Falcová.

První rolí, která mi byla v DJKT nabídnuta, byl Mungojerrie v Kočkách. Ale vzhledem k posunutí premiéry na prosinec 2014 považuji za svou první roli Jerryho/Dafné v muzikálu Sugar aneb Někdo to rád horké. Na Jerryho, potažmo Dafné, vzpomínám moc rád a je mi líto, že toto představení už mělo derniéru. Miluji původní film s Jackem Lemmonem v „mé“ roli. Režisér Ondřej Lážnovský nás navíc vedl způsobem, který jsem do té doby nezažil – kromě hostování v inscenaci Zorro v Městském divadle Brno jsem byl totiž profesionálním divadlem „nepolíben“. Takže z této role budu určitě i přes její derniéru čerpat ještě velmi dlouho.

Za krátkou dobu jste na plzeňských divadelních jevištích vytvořil více než desítku postav. Kterou máte nejraději?

Všechny postavy, které jsem zatím v Plzni hrál, mne nějakým způsobem ovlivnily a rád na ně vzpomínám. Mezi ty nejoblíbenější ale určitě patří již zmíněný/zmíněná Jerry/Dafné z Někdo to rád horké, Melchior Gabor z Probuzení jara a Clyde Barrow z Bonnie & Clyde. Každá z těchto rolí mne (alespoň doufám) posunula o něco dopředu a každá byla jiným druhem výzvy. A pak to samotné „přepínání“ mezi chozením na podpatcích, prožíváním první lásky a střílením z revolveru je přece na herectví jednou z těch nejkrásnějších věcí a zároveň největších výzev.

Právě probíhají zkoušky na legendární West Side Story, kde hrajete jednu z hlavních rolí. Jde patrně o hodně náročný projekt…

Jde o náročný zkoušecí proces. V představení budu stejně jako pár mých dalších kolegů bez alternace, takže jsem se začal po fyzické stránce připravovat už dřív. Ale samozřejmě ani další aspekty nesmí být opomenuty. Jezdím se pěvecky vzdělávat do Prahy a zajímám se o historii a okolnosti vzniku West Side Story, čerpám z dostupných materiálů. Premiéra je naplánována na 13. května, takže máme ještě relativně čas se do toho zkoušení pořádně ponořit a připravit divákům hluboký a neopakovatelný zážitek s naší vizí West Side Story.

Na Nové scéně nyní uvádíte i sérii koncertů „Jsme muzikál“. Hosty byly Eva Pilarová, Leona Machálková, Dasha. Těšíte se?

Přestože se jedná o koncerty složené převážně z písní z našeho repertoáru, myslím si, že to je pro nás i pro diváky zase nová a obohacující zkušenost. Přímo na jevišti je velký orchestr pod vedením Dalibora Bárty. Pokud jde o mne, tak jsem se na každý koncert moc těšil a těším a je mi velkou ctí, že mohu být součástí tohoto projektu.

Jaký je podle vás plzeňský divák?

Plzeňští diváci tvoří značně pestré a široké spektrum. Soudě dle návštěvnosti inscenací našeho souboru mají muzikály v oblibě. Mezi nejoblíbenější inscenace patří určitě „klasické“ muzikály jako Hello Dolly!, Zvonokosy nebo Někdo to rád horké. Ale podle reakcí na Probuzení jara, které je neustále vyprodané, mají velmi příznivý ohlas i „modernější“ muzikály. Když zůstanu právě u Probuzení jara, tak podle mě dokáže kombinací zasazení děje do Německa na přelomu 19. a 20. století a rockové hudby zaujmout jak starší, tak velmi mladé publikum. Jedním z hlavních důvodů je také nepochybně nadčasovost a aktuálnost hry. Doufám, že i další inscenace, které náš soubor pro plzeňské diváky chystá, u nich budou příznivě přijaty a počet diváků se bude i nadále zvyšovat.

Pohostinsky jste vystupoval v brněnské inscenaci Zorra či v muzikálu Ať žijí duchové v Kongresovém centru Praha. Pražský svět muzikálu vás ve větší míře neláká?

Mne na mém plzeňském angažmá nejvíce vyhovuje stávající kolektiv a celková atmosféra v divadle. Neříkám tím, že v Praze tomu tak není, ale za tu dobu, co jsem v Plzni, jsem plzeňský muzikálový soubor přijal za svou „rodinu“ a je mi tu dobře.

Za příležitost zahrát si v jiných divadlech jsem samozřejmě vděčný, protože změna prostředí, stylu práce, kolegů a podobně Vám dá nový vítr do plachet. Myslím si ale, že kvalitní hudební divadlo se dá dělat stejně dobře na oblasti, jako v Praze. Praha je sice dejme tomu mediálně známější, ale jde opravdu pouze o mediální obraz. Spousta herců i přes „pražské příležitosti“ zůstává na oblasti a na to své divadlo nedají dopustit. A já určitě patřím mezi ně.

Máte vysněnou muzikálovou roli?

Vlastně ani nevím. Mám to štěstí, že jsem si mohl zahrát role typu Melchior Gabor, Clyde Barrow, Jerry/Dafné, Mungojerrie, Kornelius Hackel a další, z nichž bych všechny považoval za jednu ze svých vysněných rolí.

Samozřejmě jsem jako každý mladý kluk vždycky toužil po tom zahrát si Romea, což se mi teď díky Tonymu ve West Side Story vlastně splnilo. No a přesto, že si myslím, že na to nemám ideální hlas, rád bych si někdy zazpíval Ježíše v Jesus Christ Superstar. Árií Gethsemane jsem rušil své spolužáky na kolejích už v prváku na JAMU.

A opravdu vysněnou roli vlastně mám, ač nejde o roli v muzikálovou. Od té doby, co jsem viděl film Tramvaj do stanice touha s Marlonem Brandem, jsem si chtěl Stanleyho vždycky zahrát. Tak snad se mi to třeba časem poštěstí.

Co Pavla Režného baví, když právě nehraje, netančí a nezpívá? Má v Plzni oblíbenou kavárnu, bar nebo místo, kde je mu zkrátka dobře?

Jsem trošku filmový maniak a chtěl bych vidět všechny takové ty „must see“ filmy. Ujíždím na starších filmech s Paulem Newmanem, Marlonem Brandem, Al Pacinem, Dustinem Hoffmanem a dalšími. Dokonce jsem chvilku po nástupu do angažmá do Plzně studoval paralelně v Brně Teorii a dějiny kinematografie a audiovizuální kultury a v Olomouci Ph.D. s tématem Rockový muzikál – komplexní analýza skladeb, ve kterém stále pokračuji a pokud se podaří, tak bych jej mohl v blízké době dokončit.

Snažím se najít si pro sebe čas i po fyzické stránce, abych se udržoval v provozuschopném stavu, takže chodím do posilovny a v poslední době i na box, který mě docela chytil.

Přímo oblíbený podnik v Plzni sice nemám, ale na pořádný burger nedám dopustit!

Děkuji za rozhovor!

S Pavlem Režným rozmlouval Vítězslav Sladký

  

 

Galerie Obrázků

medea 858x246Oliver Twist 858x246