CS
středa, 02 prosinec 2015 10:26

Děj se co děj si opravdu užívám, říká Ondřej Černý

ROZHOVOR / Soubor muzikálu získal od prosince novou posilu. Ondřej Černý (32) je zkušený herec, který v Divadle J. K. Tyla už působil tři sezóny před 10 lety. Nabídku stálého angažmá v Plzni přijal nyní mimo jiné i proto, že považuje za nadstandardní místní repertoár i provedení inscenací. „Když hraje živý orchestr, je to zkrátka pecka. Takových divadel už u nás mnoho není“ podotýká rodák ze Starého Plzence se zkušenostmi z řady pražských i mimopražských velkých divadel.

Jaká byla vaše cesta k divadlu, jste z herecké rodiny?      

Nikdo z rodiny se divadlu nikdy nevěnoval, přesto jsem od dětství tvrdil, že budu herec. Počátek mé cesty k divadlu bych tedy asi hledal v hudbě, ke které mě oba rodiče vedli. V první třídě jsem začal chodit na klavír a i když mě to ne vždy bavilo, vydržel jsem u něj až do maturitního ročníku. S klavírem pak mám spojené nějaké to první zpívání. Během studia na gymnáziu jsem často recitoval na soutěžích nebo různých dnech poezie. A od patnácti do osmnácti let jsem tančil plesové formace standardních a latinsko-amerických tanců. Když jsem si to všechno pospojoval, vyšlo mi z toho, že by ten muzikál byl docela fajn a přihlásil jsem se na muzikálové herectví na JAMU v Brně. Byl jsem přijat, ale studoval jsem pouze jeden semestr. Hned po návratu domů jsem se přihlásil do konkurzu na muzikál Juno a Avos, který tehdy chystalo DJKT v Komorním divadle. No a po půlročním hostování jsem zde strávil krásné tři roky v angažmá, dokud jsem neodešel v roce 2005 studovat činoherní herectví na DAMU v Praze

Takže co je vám bližší, činohra nebo muzikál?

Činohru jsem vystudoval a rád bych se jí i nadále věnoval. Pochopil jsem, že kdybych dělal jen činohru, tak by mi muzikál chyběl, a naopak. Navíc jsem přesvědčen o tom, že i muzikál vyžaduje kvalitní herectví, nemělo by stačit pouze to, že někdo jen krásně zpívá nebo tančí. Proč tedy dělat rozdíl mezi herectvím činoherním a muzikálovým. Herectví je buď špatné, nebo dobré, pravdivé. A když činoherec umí navíc ještě tančit a zpívat, je to bonus, se kterým může dělat i ten muzikál. I přesto, že nastupuji do muzikálového souboru, do budoucna se nebráním ničemu, nechtěl bych být škatulkován, to člověku pouze zavírá dveře před novými možnostmi.

Vy ale v Plzni tak úplně nezačínáte, spíše se vracíte. Kde všude jste sbíral herecké zkušenosti během těch deseti let, kdy jste v Plzni nebyl?

Čtyři roky připadly na studia. Po škole žádná nabídka na stálé angažmá nepřišla, a já zůstal v Praze na volné noze. Hostoval jsem například v divadle v Kladně, Olomouci, ve Švandově divadle, v Divadle na Fidlovačce. Účinkuji v divadle Broadway, v Divadle Na Jezerce a už devátým rokem jsem v černém divadle Ta Fantastika. Několik sezon také jezdím se souborem DRJ hrát dopolední představení pro školy. I v Plzni jsem se během té doby ukázal, a to na konci čtvrtého ročníku, kdy jsem dostal menší roli v muzikálu Sliby, chyby, uváděném v Komorním divadle. V lednu tohoto roku jsem pak převzal roli Myslivce v Divé Báře. To byl nejspíš takový pomyslný počátek mého návratu.

A jaký je tedy pro vás návrat na stálo do DJKT? A jak hodnotíte Nové divadlo z pohledu „zevnitř“?

V Novém divadle se mi pracuje dobře. Slýchám různé výhrady vůči jeho vzhledu, které já ale nesdílím. A pokud jde o soubor - s některými lidmi v Plzni jsem už pracoval dříve, ale byl jsem opravdu dlouho pryč, soubor hodně omládl, takže většinu členů jsem poznal až nyní. O to víc mě překvapila jejich vstřícnost a otevřenost, i energie a chuť do práce je tu opravdu skvělá. I to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl přijmout nabídku stálého angažmá. Navíc zdejší muzikály svou kvalitou přesahují většinu pražské produkce. Zážitek je pro mě už jen to, když hraje živý orchestr, to je zkrátka pecka. Takových divadel už u nás mnoho není.

Bydlíte ale stále v Praze. Přestěhovat se úplně zpátky do Plzně vás neláká?

Chtěl bych zůstat v Praze a do Plzně dojíždět, není to zase tak daleko. Vím, že to možná někdy bude náročné, ale z Prahy dojíždí řada herců, tak věřím, že to zvládnu i já. Navíc mám možnost přespat u rodičů, které tak i více uvidím. V Praze mám už nějaké zázemí, které nechci opouštět a hlavně jsem si to město a život v něm opravdu zamiloval. Během školy jsem pochopitelně počítal s tím, že s nabídkou angažmá mimo Prahu by bylo spojené i stěhování. Ale uplynulo dalších šest let a já už si život jinde ani nedovedu představit.

Roli jste dostal už v muzikálu Viktorka Plzeň. Jaký máte vztah k fotbalu a sportu obecně?

Můj vztah k fotbalu je naprosto nulový, na fotbale jsem nikdy nebyl, ani jej nesleduji. A nic na tom nezměnilo ani mé účinkování ve zmíněném muzikálu, který je oslavou plzeňského fotbalu a jistě si získá své diváky-fanoušky. Jinak všeobecně k sportu mám vztah dobrý. Hrával jsem aktivně tenis, který později vystřídal již zmíněný tanec. Hlavně jsem ale před pěti lety propadl kouzlu sebeobrany a bojových sportů, čemuž teď věnuji prakticky veškerý svůj volný čas.

Teď hrajete v muzikálu Děj se co děj. Jaká je vaše role a jak se vám osobně tenhle muzikál líbí?

Hraji reverenda, který je zajat a odveden agenty FBI. Ve velkých tanečních číslech pak vystupuji jako námořník. A to si opravdu užívám, protože hudba i choreografie jsou perfektní. Když jsem zjistil, že se bude hrát tento muzikál, hned jsem si o něm dohledal, co se dalo, a byl jsem jednoznačně nadšený. Crazy muzikál v rychlém tempu s hudbou třicátých a čtyřicátých let, která je mi mimochodem hodně blízká. Pro mě ideální spojení.

Ve Zvonokosech, které budou mít premiéru v březnu, ztvárníte už přímo starostu. Můžete už teď k tomuto muzikálu prozradit něco bližšího?

Na tuto práci se také moc těším. Hlavně proto, že se po delší době opět setkám s režisérem Martinem Vokounem, se kterým jsem již dvakrát spolupracoval a práce s ním mě opravdu baví. Věřím, že odvede poctivou práci a muzikál uspokojí především ty diváky, kterým v repertoáru chybí klasická opereta.

Máte nějakou vysněnou muzikálovou roli?

Vyloženě vysněnou roli raději nemám, mohl bych pak být zklamaný, kdybych si ji nezahrál. Jsou samozřejmě takové, které jsou mému srdci bližší. V době mých začátků v DJKT v Plzni to byla například role Lujko Zobara v muzikálu Cikáni jdou do nebe. Romská hudba mě tenkrát doslova uhranula. Obecně mám rád role, řekněme, gentlemanů. Ty také, myslím, muzikálu nejvíc sluší. Nerad se na jevišti příliš stylizuji do rolí podivínů. Takovou vysněnou rolí by mohl být třeba Billy Crocker v již zmíněném muzikálu Děj se co děj. No a vidíte, tato role mě právě minula. J