Růže z Argentiny („Rosen aus Argentinien“), Jára Beneš, 2012

Jára Beneš
  • Bühne Komorní divadlo
  • Premiere Samstag, 29 September 2012
  • Altersbegrenzung Ab 14 Jahre
  • Regie und Choreographie:
    Martin Pacek
    Dirigent:
    Jan Rezek
    Choreographie:
    Petra Parvoničová
    Bühnenbild und Kostümbild:
    Lucie Loosová
    In einer Bearbeitung und Dramaturgie:
    Jiří Untermüller
    Regieassistent:
    Jan Kaleja
    Assistenz Choreographie:
    Jan Kaleja,
    Richard Ševčík
    Begleiter:
    Pavel Kantořík
    Inspizient:
    Zdeněk Šlajchrt
    Napověda:
    Libuše Staňková

„Já mám rád, když jdu spát, od děvčete políbení“ – jen jedna ukázka z hitů Járy Beneše, kterých je tato česká opereta ze čtyřicátých let plná. Uvedením tohoto titulu navazujeme na dramaturgickou linii české operetní tvorby, jakou představovala v našem repertoáru donedávna taktéž Benešova Uličnice (2008), či před časem Piskáčkův Tulák (2002). Oba kusy se hrály několik sezón před vyprodaným hledištěm.

Děj Růže z Argentiny je zasazen do prostředí lepšího hotelu většího argentinského města, které střídá atmosféra „nefalšovaného“ jihoamerického ranče. Osoby příjemně sentimentální romance, pokud nejde o zaručeně pravé cabaleros, dorazily na místo děje z různých končin světa od New Yorku po Žižkov. Zatím co dramatickou linku děje obstarávají místní rodáci, pražský živel ošetřuje, jak jinak, než v součinnosti s místním bodrým tatíkem, linku humoru.

Seňorita Dolores, mladá dáma z New Yorku, se má ujmout svého argentinského dědictví. Ovšem musí čelit nástrahám nejen protřelého zlosyna, ale i vlastních rozmarů. Že všechno dopadne dobře díky pevnému charakteru a lásce ústředního „pravého muže“, ale také vynalézavosti žižkovského „pepíka“, asi nebude pro nikoho překvapením. Snad jen trojí zasnoubení v samém závěru příběhu svědčí o marnotratnosti, jíž hýří autoři kusu. Stejně, jako zahrnují své postavy závěrečným štěstím, nabízejí divákům plnou náruč melodií i humoru.

Růže z Argentiny („Rosen aus Argentinien“), Jára Beneš, 2012
Autor fotografií: Pavel Křivánek | © DJKT