DE

uvodka_opera18_1100x245_3.jpg

Mittwoch, 04 März 2020 14:22

Jakub Zicha – sbormistr opery

Jakub Zicha k 1. listopadu 2019 přijal post sbormistra operního sboru Divadla J. K. Tyla. Sympatického umělce při této příležitosti vyzpovídal pro naše diváky dramaturg souboru opery Zbyněk Brabec.

Jakub Zicha absolvoval Pražskou konzervatoř v oboru viola (K. Špelina, 1995) a dirigování (M. Němcová, H. Farkač, J. Kasal a M. Košler, 2001). Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Pražští chrámoví sólisté, jenž se specializuje na uvádění předklasické hudby. V letech 2011–2019 byl asistentem sbormistra Pražského filharmonického sboru, od září 1999 působí ve funkci uměleckého vedoucího a sbormistra Vysokoškolského uměleckého souboru Univer­zity Kar­lovy Praha, s nímž získal několik ocenění v mezinárodních soutěžích. Se svými soubory navštívil řadu zemí včetně Číny, Mexika, Španělska, Portugalska, Itálie, Francie nebo Lotyšska. Je uměleckým ředitelem festivalu Praga Cantat, pravidelným členem porot mezinárodních soutěží (Rakousko, Německo) a věnuje se také hudební režii. Od prosince 2000 pedagogicky působí na Pražské konzervatoři. Od roku 2004 spolupracuje s činohrou Národního divadla v Praze, pro kterou hudebně připravil několik inscenací (Naši furianti, Vladařka závist aneb Zahradníkův pes, Zvony, Bláznivý den aneb Figarova svatba, Faust). Za své sbormistrovské výsledky obdržel v roce 2018 od Federace německých profesionálních sbormistrů titul Musikdirektor FDB a v roce 2019 se stal laureátem Ceny Ferdinanda Vacha – nejvyššího ocenění pro sbormistry dospělých sborů, udělovaného Unií českých pěveckých sborů. S DJKT spolupracuje jako dirigent od roku 2014 (Hoffmannovy povídky, Popelka, Čardášová princezna, Mozart a smrt, Edgar, Pařížský život, J. J. Ryba, Carmen) a k 1. listopadu 2019 zde přijal post sbormistra operního sboru.

Dnes každý absolvent dirigování chce dirigovat nejméně Berlínské filharmoniky, případně jiný symfonický orchestr. Po práci v opeře touží málokdo. A dělat dobrého sbormistra už téměř nikdo. Jaký je tvůj názor na tuto skutečnost?

Nemohu mluvit za všechny absolventy všech typů uměleckých škol, ale na Pražské konzervatoři se už od prvního ročníku snažíme studenty „držet na zemi“. Prvním seskupením živých lidí, před které se jako dirigenti většinou dostanou, bývá školní sbor, poté školní orchestr. Zvláště u sboru, který je tvořen z instrumentalistů bez vokálního vzdělání, to bývá opravdová zkouška ohněm. Pokud student vydrží, má velkou šanci uspět i v praxi – asi už ho nic moc jiného odradit nemůže… Ale vážně: snažíme se spolu s kolegy Miriam Němcovou a Jaroslavem Brychem (oběma nejen renomovanými dirigenty, ale především vynikajícími sbormistry) studenty motivovat k získání praxe, což bývá samozřejmě nejjednodušší u amatérského sboru. Ostatně všichni jmenovaní jsme u těchto sborů začínali a já osobně u toho „svého“ (VUS UK Praha) trávím již 21. sezónu. Samozřejmě jsou studenti, kteří mají blíže k instrumentálnímu projevu, jsou třeba původem instrumentalisté, ale záleží na pedagogovi, zda se mu podaří v nich vykřesat alespoň jiskřičku zápalu pro vokální, potažmo sborovou či operní tvorbu, či nikoliv. A opět musím poukázat na svou zkušenost – já jsem toho (jako původem violista) důkazem.

U opery je to trochu něco jiného, myslím, že většinu příchozích studentů práce v opeře ani nenapadne, většina z nich chodí spíše na koncerty nežli do divadla a tak mají spíš blíže k té tvorbě symfonické. Operní repertoár je ale od prvního ročníku součástí našich „učebních plánů“ (ono znát a zadirigovat dobře recitativ např. z Kouzelné flétny je pěkný oříšek) a troufnu si říci, že si díky tomu už řada našich studentů svůj vztah k opeře našla. Málo platné, opera je prostě koruna veškerého, nejen dirigentského snažení a umění – setkávají se tam všechny složky, které si jen dokážete představit: orchestr, sbor, sólisté, balet. Dirigent v opeře taky musí brát na zřetel, že zpěváci zpívají své role zpaměti a tomu přizpůsobit poměr své ostražitosti vůči jevišti a orchestřišti. V neposlední řadě je to v opeře i záběr čistě fyzický: nezřídka dirigujete 90 minut v kuse – takových symfonických skladeb je pomálu.

U nás bylo hodně dobrých sbormistrů, např. Milan Malý, Vladivoj Jankovský, Josef Pančík, Josef Veselka, Pavel Kühn, Lubomír Mátl, Miroslav Košler… Znal ses s některou z těchto osobností, a čím tě inspirovali pro tvou práci?

Ano, měl jsem to štěstí, že jsem některé z těchto „bardů“ osobně zažil. Např. s panem sbormistrem Pančíkem jsme v roce 2011 dělali krásný koncert s Pražským komorním sborem, což byl ve své době vynikající sbor, utvořený převážně z pěvců, kteří odešli po revoluci z Pražského filharmonického sboru. V rámci abonentního cyklu FOK jsme tehdy v kostele sv. Šimona a Judy představili posluchačům atraktivní program, kde já jsem pro první půlku nastudoval výběr z Tučapského cyklu In honorem vitae, Lukášových Parabolae Salomonis a nádhernou skladbu Luboše Fišera Róže. Josef Pančík pak po přestávce dirigoval půvabné Madrigaly Klementa Slavického, výběr z cyklu Láska a smrt Petra Ebena a Exercitia mythologica Jana Nováka.

Moc rád vzpomínám na setkávání s Milanem Malým; jako čerstvý absolvent Konzervatoře jsem v roce 2000 dostal pozvání do poroty mezinárodní soutěže Praga Cantat (tenkrát ještě pod názvem Pražské dny sborového zpěvu), kde býval pan sbormistr Malý předsedou. Dostal jsem tak možnost pozorovat jeho vnímání sborového zpěvu a sledovat, čeho si na sborech všímá. A přiznám se, že jsem v začátcích i pošilhával po jeho poznámkách k jednotlivým vystoupením, z nichž jsem potom opisoval hodnocení sborů. Právě díky tomu jsem zjišťoval, na co se zaměřoval, co ho zaujalo. Tuto inspirativní společnost jsem si každoročně užíval až do roku 2004, kdy jsem po jeho skonu předsednictví této poroty převzal.

Měl-li bych ale jmenovat jednu osobnost z tohoto okruhu, byl by to určitě Miroslav Košler – pro mě osobnost naprosto zásadní. Poprvé jsem ho potkal u přijímacích zkoušek na Konzervatoř v roce 1994, poté jsme se pravidelně potkávali nejprve v roli učitel – žák, později jsem na školu nastoupil jako korepetitor a profesor Košler si mě vybral, abych korepetoval jeho hodiny sborového dirigování. Tato „druhá škola“ byla možná ještě významnější nežli doba mých studií samotných – sledoval jsem týden co týden jeho individuální přístup k žákům na sborovém materiálu, který dokázal vybírat studentům s neuvěřitelným citem. Bohužel jsem už nezažil éru Pražského mužského sboru, jedinečného tělesa, s nímž Košler dokázal provést v rámci jednoho večera v první části kompletní Smetanovu tvorbu pro mužské sbory a v druhé části kompletního Janáčka. O takových programech si už my můžeme pouze nechat zdát. Absolvoval jsem ale několik koncertů s jeho Pražským smíšeným sborem (původně Sborem ČKD), některé jako výpomocný tenorista, jiné jako hostující sbormistr. Spolu s kolegy dirigenty Markem Ivanovičem a plzeňskému publiku dobře známým Jiřím Petrdlíkem jsme utvořili jakousi „nesvatou“ trojici, kterou si pan profesor opakovaně zval ke sboru a svěřoval nám zde krásné úkoly. Naposledy jsme se setkali ve škole asi tři dny před jeho náhlým odchodem v roce 2016. Chystali jsme spolu 30. ročník Praga Cantat, který měl být jeho posledním a mým prvním ve funkci nového uměleckého ředitele. Je mým velkým závazkem pokračovat v jeho práci jak na poli pedagogickém na Konzervatoři, tak v organizaci a řízení festivalu, který před 35 lety zakládal.

Myslím, že dobrý sbormistr musí velice dobře rozumět lidskému hlasu a pěvecké technice. Dá se uplatnit nějaký paušální postup při práci s tolika individualitami, z nichž je operní sbor složen?

Domnívám se, že základ je v tom složení – a tady nemyslím jen otázku čistě hlasovou ale i osobnostní – tedy z jakých lidí si sbormistr sbor sestaví (má-li tu možnost). Samozřejmě musíte k individualitě přistupovat individuálně, najít si ke každému ideálně tu správnou cestu. Sbor je navíc skupina lidí, kteří jsou spolu velmi často (i to ovlivňuje jakousi psychiku tělesa), častěji nežli např. orchestr, který má větší možnost střídání. U sboru je tato variabilita minimální a také kontakt se sbormistrem je mnohem intenzivnější nežli u dirigentů. Profesor Košler říkával, že „sbormistr se sborem bohatne, chudne, zamilovává a rozvádí se – a jeho členové za ním často přicházejí i v záležitostech zcela soukromých. Na celý život je to role velmi vyčerpávající a vzájemný, časem opotřebovaný vztah, brzy volá po obnově“.

Sbor plzeňské opery léta formovali dva významní sbormistři Bedřich Macenauer a Zdeněk Vimr. V jaké kondici nyní nacházíš sbor ty a o co především budeš ve své práci usilovat?

Mám snad trochu výhodu, že jsem se se sborem DJKT potkal již vícekrát před svým nástupem do funkce sbormistra, a sice jako dirigent několika operních inscenací. Už tenkrát jsem poznával některé jeho výrazné individuality i chování a přístup tělesa jako celku. Stále obdivuji, jak naše oblastní operní sbory v relativně malém počtu zvládají naplňovat úkoly, které jim připravili a připravují skladatelé i režiséři. A to rozhodně platí i o sboru plzeňském. Pokud jde o moje cíle, rád bych stabilizoval sbor personálně, tzn. pracoval s početně vyrovnanými hlasovými skupinami, a na druhé straně sboru zajistil co nejlepší podmínky na práci a přívětivé zacházení ze strany všech nadřízených spolupracovníků.

Co by podle tvého názoru měl splňovat umělec, který by chtěl být členem sboru naší opery?

Na jedné straně jsou profesionální a profesní podmínky – samozřejmě zdravý hlas, schopný vývoje, schopnost s tímto hlasem pracovat, či orientace v notovém zápise, v neposlední řadě schopnost jevištní prezentace, na druhé straně ale neméně důležitý pocit sounáležitosti s divadlem, jednoduše loajalita.

Je postavení sbormistra v našich operních divadlech dostatečně oceněné (a to nemyslím jen finančně)?

Rád bych věřil, že ano, byť důkazy pro to občas chybí…

Děkuji za rozhovor!

Zbyněk Brabec

  • J.K. Tyl Theatre in Pilsen

    Sehr geehrte Zuschauer,

    herzlich willkommen auf den Seiten des J.K. Tyl Theaters in Pilsen.

    Das J.K. Tyl Theater besteht aus vier künstlerischen Ensembles, die jährlich ca. 600 Vorstellungen in den Sparten Schauspiel, Oper, Operette, Musical und Ballett produzieren. Titel aus den Repertoires der internationalen Theaterbühnen wechseln sich ab mit absoluten Neuheiten und tschechischen Premieren von Stücken ausländischer Autoren. Daneben setzt das J.K. Tyl Theater auch die Aufführung von Opern, Symphonien, Operetten und Musical-Konzerten fort und baut die Tradition seiner sonntäglichen Konzertmatinee aus.

    Neben den einzelnen Theaterinszenierungen bietet das J.K. Tyl Theater weitere interessante Veranstaltungen, z. B. Ausstellungen, die eng mit der Theaterwelt verbunden sind. In die Kulturlandkarte Europas hat sich das J.K. Tyl Theater als Veranstaltungsort des jährlichen Internationalen Theater-festivals eingeschrieben, welches 1993 erstmals stattfand.

    Ich hoffe, dass Sie in unserem breitgefächerten Repertoire etwas Entsprechendes finden und wiederkommen werden.

    Wir freuen uns auf ein Wiedersehen mit Ihnen in unserem – Ihrem Theater.