DE

OHLASY|MEDEA

Už bylo načase, aby někdo Cherubiniho Medeu v českých divadlech představil. U nás ji dosud uvedla pouze německá divadla v Brně (1817) a v Praze (1840). Plzeňské Divadlo J. K. Tyla zaslouží uznání, že vyzvedlo tuto operu, která nároky svých partů, zejména dramatické titulní role, není nijak snadná. […] Tvůrci přenesli antický děj z Korintu do prvních let druhé světové války, do rozlehlé síně s monumentálními symetrickými sloupy, evokujícími hitlerovské Německo. Vznešená společnost dam v dlouhých šatech a efektních účesech a pánů v oblecích s motýlky na sněhobílých košilích připravuje velkolepou svatbu. Toto v základním principu jednoduché řešení, doplněné o propracovaný světelný design Antonína Pflegera, Cherubinimu rozhodně neublížilo. Naopak posílilo nadčasovost antického mýtu s tématy zvrácené vášně a nenávisti. […] Vedle submisivní Glauké dominovala Medea jako symbol zhoubné síly, která se zmocnila vlády nad „měšťanskou společností“ a jako krysař ji vede do záhuby. Katarína Jorda, podobně jako ve svém plzeňském pojetí Verdiho Lady Macbeth, stupňovala až do extáze nesmiřitelnou nenávist, úskočnost této zhrzené ženy. […] I když v plzeňské verzi dostala Barbora Polášková jako Medeina důvěrnice Neris příležitost v jediné árii, využila ji svrchovaně s velkým hudebním citem. Její barevný mezzosoprán se usadil, probarvil, získal intonační přesnost a také herecky skvěle charakterizovala oddanost a zároveň strohou přísnost důvěrnice vůči své despotické velitelce. Předvedla, že není malých rolí a její výkon patřil k největším zážitkům večera. […] Výborné bylo i premiérové obsazení obou mužských rolí. Philippe Castagner, který se coby absolvent Lindermannova programu pro mladé uplatnil v menších rolích v Metropolitní opeře, pojal Iásona s pevným spinto tenorem jako povrchního floutka, který osciluje mezi vášní k Medee a prospěchem z Glauké. Korintský král Kréon byl v inscenaci pojatý jako slaboch, alkoholik, Pavel Klečka tak po roli Macbetha pokračuje i díky znělému basbarytonu v ovládnutí této kategorie rolí. […] Na výsledku se ovšem výrazně podílelo zvládnuté hudební nastudování Norberta Baxy, který na premiéře vedl orchestr k velmi solidnímu sjednocenému výkonu.

Helena Havlíková, LIDOVKY.CZ 8. června 2017

Zařazení Cherubiniho díla v české premiéře je dramaturgicky činem jistě významným.[…]Katarína Jorda má vše důležité, co tato náročná sopránová role potřebuje: atraktivní zjev, smyslnost, živočišnost, sálající přesvědčivě z pěveckého výrazu, průbojný sopránový hlas dramatičtějšího charakteru, bezproblémovou prostorovou nosnost.[…] Philippe Castagner disponuje barevným, příjemným tenorem lyrického charakteru (se zřetelnou perspektivou spinto oborů), s technicky spolehlivými, lesklými výškami, které jsou jeho největší předností.[…] Pavel Klečka opět upoutával pozornost voluminózností a přirozenou nosností svého technicky vypracovaného basbarytonu, zejména vyšší polohy role mu zněly krásně krytě v tónové koncentraci. Zaujal i herecky pružným, působivým ztvárněním role. […] Role Médeiny sokyně Glauké byla na premiéře svěřena sopranistce Vandě Šípové , která zaujala pohyblivostí svého lehkého, lyrického typu hlasu. […] Sbor opery zněl vyrovnaně, intonačně jistě, akusticky se v prostoru auditoria prosazoval sympaticky homogenním zvukem. Dobrou pěveckou dispozicí s rozsahovou jistotou se prezentovala sopránová skupina.

Jiří Fuchs, OPERA PLUS 4. června 2017

Katarína Jorda stvořila fascinující Medeu v mnoha polohách od zraněné odkopnuté manželky přes hrdou kněžku až k patafyzicky běsnící mstitelce. […] Premiérové obsazení bylo vyladěné dobře – roli Giasona (Iásóna) lyricky zvládl Philippe Castagner, Barbora Polášková úlohu Medeiny důvěrnice Neris zazpívala technicky výtečně, nosnou kantilénou bez sebemenších rejstříkových přeryvů, Vanda Šípová coby Glauce (Glauké) předvedla vedle jiskřivého sopránu i krásnou postavu. […].Inscenace překvapivě nevychází z české tradice, je neobvykle formálně a herecky koncizní, nelpí na reáliích řeckých bájí, využívá nadčasovosti mýtu. V osudu Medey se mohou vidět mnohé dnešní ženy opuštěné manžely, často s nimi bojují prostřednictvím dětí, od Eurípida se nic nezměnilo.[…] Dirigent Norbert Baxa zdůraznil romantické rysy díla, orchestr i sbor odvedly dobrou práci. Tak bych si představoval soudobou operní inscenaci, s tématem, přesahy, esteticky.

Josef Herman, DIVADELNÍ NOVINY 13. června 2017

Co si o inscenaci myslíte Vy?

Viděli jste ji už? Napiště nám, Váš názor nás zajímá!