DE
Montag, 31 Mai 2021 08:53

Nad rolemi hodně přemýšlím

Rozhovor s oblíbenou sólistku opery Radkou Sehnoutkovou při příležitosti jejího jubilea.

Od roku 2006 jsi sólistkou opery DJKT. Za ta léta jsi zde zpívala celou řadu rolí. Které ti nejvíce přirostly k srdci a proč?

Role přesně spočítat neumím, od roku 2006 jich byly desítky. Samotnou by mě zajímalo, co všechno prošlo mojí hlavou. Faktem je, že každá z rolí byla pro mě důležitá. Každé jsem se věnovala naplno, ať byla menší, nebo větší, a snažila se je odehrát a odzpívat nejlépe, jak jsem v tu dobu byla schopná. Do srdce se mi však vryla hned má první sólová role na profesionální scéně DJKT, což byla Jitka v Daliborovi. Znovu jsem si ji později užila po boku ikonické Evy Urbanové a pod taktovkou úžasného Františka Drse na festivalu v Kutné Hoře. Nikdy nezapomenu na Vévodkyni z Chicaga, kde jsem snad víc tančila, než zpívala, v nevšedních a v nápaditých choreografiích Pavla Strouhala. Milovala jsem Bohému, jednak ten titul sám o sobě, ale i roli Musetty. Vzpomínám si, jak bylo dobrodružné se pohybovat po jevišti v kožené minisukni a v kozačkách na vysoký podpatcích. Čas od času jsem jehlou podpatku propadla do škvíry mezi stoly jeviště, takže se pak sem tam ozval místo tónu výkřik. Další mou srdcovou rolí byla Karolína v opeře Dvě vdovy pod režijním vedením paní Jany Kališové. Nesmírně mi vyhovoval způsob, kterým nás zpěváky vedla, jak v nás věřila a do poslední chvíle se snažila z nás vydolovat maximum hereckého umu. Všichni jsme jasně věděli, co, kdy, třeba i na pauzu udělat. Roli jsem měla tak perfektně vykolíkovanou, že jsem tam snad neměla hluché místo, kdy bych nevěděla, co hrát. Osudovou rolí mi byla Adina v Nápoji lásky, kdy mě uviděl můj muž poprvé na jevišti až na derniéře a prý se hned do mě zamiloval J. Moc jsem se vždy těšila na Helenu Zarembovou v Polské krvi a na jejího rošťáckého tatínka Dalibora Tolaše. Nejde nezmínit ani Rusalka – Žínka, moje milovaná opera. Užívala jsem si Neddu v Komediantech! V tomto „operním thrilleru“ se mi konečně splnil můj sen umřít na jevišti, a ne se na to jen zúčastněně dívat. Velmi ráda také vzpomínám na salonní operetu Okouzlující slečna a mou Rossetu – sympatickou lady, která je vždy nad věcí. A také nedávno inscenovaná Veselá vdova – Valencie a její temperamentní kankán na závěr. Určitě nemohu opomenout Elvíru v Donu Juanovi v režii Martina Čičváka, bez jehož záměru obsadit roli operní pěvkyní bych nemohla pomyslet na hostování v činohře. Jsem za tu možnost práce vděčná a stýská se mi po tom. 

V Plzni jsi pracovala také s celou řadou dirigentů a režisérů. Na které z nich nejvíce vzpomínáš?

Nemohu snad ani nikoho z nich vypíchnout. Každý je pro mě takovým originálem, jako je australské Uluru – solitérní úkaz ve své jedinečnosti. Každý umělec má natolik bohatý vnitřní svět a pohled na věc, že když si chcete něco odnést, posunout se, vždycky ve spolupráci s ním něco pro sebe najdete. 

Myslím, že pro tvou upřímnou a otevřenou povahu tě v plzeňském divadle mají všichni rádi. Přesto, máš ty sama v plzeňském ansámblu některého zvlášť oblíbeného kolegu či kolegyni?

Děkuji, Zbyňku. Obecně mám ráda lidi. Hledám předně to dobré v každém z nás. Musela bych jmenovat spoustu kolegů a určitě bych na někoho zapomněla. U nás v opeře máme přátelské vztahy, jistě i nad pracovní rámec, což dělá příjemnou atmosféru v šatně i na jevišti. A jsem vděčná, že jsem našla přátele i v ostatních ansámblech.

Vím, že pokorně přijímáš všechny svěřené úkoly, nicméně stalo se, že jsi nějakou roli odmítla?

Role a priori neodmítám, vážím si každé příležitosti. Ale jedna výjimka existuje. Je to v tom případě, kdy je role mimo můj hlasový obor, takzvaně mi nesedí a hrozilo by mi, že bych si rolí mohla ublížit. Dochází k tomu sporadicky, ale někdy se to stane. 

Chodíš se dívat také na představení jiných souborů DJKT? A které jejich představení tě v poslední době nejvíce zaujalo?

Snažím se mít přehled o titulech ostatních souborů, a když je to možné, ráda se jdu podívat. Bohužel nevidím vše, co bych vidět chtěla. Při plném provozu volných večerů moc není. V době, kdy jsou představení, míváme i večerní zkoušky a někdy jsem ráda, že volný večer mohu trávit i doma. Od dětství mám vztah k baletu a nesmírně ho obdivuji. Potěšilo mě představení Chaplin za přítomnosti syna Charlie Chaplina. Nezapomenutelná byla pro mne představení Spartaka, Svěcení jara, škoda že mi uteklo Zkrocení zlé ženy. Z muzikálů mě oslovily vizuální efekty titulu Duch a naposledy sugestivní energie v Elisabeth. V činohře jsem za poslední dobu viděla svěží komedii Brouk v hlavě a démonické antické drama Antigona.

Sám jsem s tebou několikrát pracoval jako režisér. Mám velice rád poslušné zpěváky, kteří plní mé zadání, nicméně mám rád také ty, kteří o roli a jednotlivých scénách přemýšlejí. A to si myslím, že jsi právě ty. Nikdy jsi neplnila mé požadavky slepě, vždycky jsi chtěla vědět, proč to tak chci, a když jsi měla jiný názor, nebála ses mi ho sdělit a pak jsme o něm diskutovali. Je pro tvou práci na operní (operetní) postavě důležitá spolupráce s režisérem? Stalo se ti někdy, že ses s nějakou koncepcí režiséra neztotožnila?

Nad rolemi hodně přemýšlím. Na lidi, kteří mě neznají, to může působit i jako jakási nejistota. Ale je to můj hloubavý a hluboký průzkum postavy. Nevím, jak je to moc vidět na výsledku, ale do generálních zkoušek se v roli de facto šťourám. Potřebuji mít na jevišti jistotu v uchopení role, ve výrazových prostředcích, jak pracovat s tělem, s mimikou, abych se dokázala pak co nejvíce uvolnit. Vážím si toho, když režisér se mnou pracuje, zvláště na velké roli, když mi situaci třeba i vícekrát vysvětlí, a hledá se mnou nejlepší rovinu pro moje zachycení a vyjádření postavy. Když je to role menší, rozpracuji si ji většinou sama. Všechno je to takový proces a všechno chce čas. Koncepci režiséra respektuji a dílčí „neztotožnění“ se snažím vyřešit během zkoušek. Nemám ráda, když někde postrádám logiku a cítím nahodilost. Snažím se myslet na to, že byť by situace byla sebeabsurdnější, musí být podána přesvědčivě.

Můžeš závěrem ještě našim čtenářům prozradit, jak trávíš svůj volný čas mimo divadelní zkoušky a představení?

Nejraději trávím volný čas venku v přírodě. Adoptovali jsme si před 3 lety pejska, kříženku. Říkám jí blondýna na dlouhých nohách. Je to divoch, potřebuje hodně běhat, a tak běhám s ní. Pohyb mě nabíjí. Baví mě také pořád něco studovat, něco se učit a objevovat. Relaxuji při různé rukodělbě, většinou vyrábím nějaké šperky. Mezi moje hobby patří i focení, i když na digitál už to není taková zábava jako kdysi na film. Těšíme se také, že až to půjde, oprášíme naše cestovatelské touhy za exotikou.

Děkuji za rozhovor!

Zbyněk Brabec

  • J. K. Tyl Theater in Pilsen

    Sehr geehrte Zuschauer,

    herzlich willkommen auf den Seiten des J. K. Tyl Theaters in Pilsen.

    Das J. K. Tyl Theater besteht aus vier künstlerischen Ensembles, die jährlich ca. 600 Vorstellungen in den Sparten Schauspiel, Oper, Musical und Ballett produzieren. Titeln aus den Repertoires der internationalen Theaterbühnen wechseln sich mit absoluten Neuheiten ab und tschechischen Premieren von Stücken ausländischer Autoren. Daneben setzt das J. K. Tyl Theater auch die Aufführung von Opern, Symphonien, Operetten und Musical-Konzerten fort und baut die Tradition seiner sonntäglichen Konzertmatinee aus.

    Neben den einzelnen Theaterinszenierungen bietet das J. K. Tyl Theater weitere interessante Veranstaltungen, z. B. Ausstellungen, die eng mit der Theaterwelt verbunden sind. In die Kulturlandkarte Europas hat sich das J. K. Tyl Theater als Veranstaltungsort des jährlichen Internationalen Theater-festivals eingeschrieben, welches 1993 erstmals stattfand.

    Wir hoffen, dass Sie in unserem breitgefächerten Repertoire etwas Entsprechendes finden und wiederkommen werden.

    Wir freuen uns auf ein Wiedersehen mit Ihnen in unserem – Ihrem Theater.