V druhé polovině 19. století v Itálii zaujímal vůdčí postavení na operních jevištích stále oblíbený Giuseppe Verdi, který ve své době neměl téměř žádnou konkurenci. Ze skladatelů, kteří tvořili současně s ním uspěl nejvíce Amilcare Ponchielli, z jehož jedenácti oper se hraje pouze jediná – La Gioconda, napsaná na libreto Arriga Boita podle dramatu Victora Huga Angelo, tyran padovský. Hudebně Ponchielli vychází z Verdiho, inspiruje se francouzskou velkou operou a předjímá principy veristických skladatelů. Vytvořil tak působivé dílo, které dokáže zaujmout i dnešní posluchače svým dramatismem i krásou typicky italské operní kantilény. Poměrně složitý děj opery nás zavede do Benátek v 17. století a vypráví příběh pouliční zpěvačky Giocondy, její péči o slepou matku i její lásku k janovskému knížeti Enzu Grimaldimu. Je to také romantický příběh žárlivosti, udavačství, obětavosti, vraždy a sebevraždy. Operu byla uvedena v italském originále s českými titulky.