Medea je scénické duodrama v jednom dějství s pěti scénami od skladatele českého původu Georga A. Bendy na libreto F. W. Gottera premiérovaná v Lipsku 1. 5. 1775. Dílo bylo vytvořeno na zakázku Seylerovy divadelní společnosti pro Sophii Seylerovou. Jde o mimořádnou hereckou příležitost v postavě Medey, inspirované mytologickým příběhem řecké heroiny, která svou zrazenou lásku promění v krutou nenávist. Benda zde vytvořil melodram vystavěný na zcela nových principech strukturálního prostoupení hudby a deklamace. Medea je považována za jedno z nejlepších Bendových děl a skladba měla významný dopad na ostatní skladatele konce 18. století popularizací vznikajícího žánru melodramu.

Pygmalion je Bendův třetí melodram, monodrama v jednom aktu na libreto F. W. Gottera. Vznikl v roce 1779 za Bendova pobytu ve Vídni a měl premiéru 20. září 1779 v Gotě. Gotter založil svůj text na stejnojmenné hře J. J. Rousseaua z roku 1762 o sochaři, který se zamiluje do své sochy Galatey, jíž v závěru Venuše vdechne život, aby tak došel štěstí. Libreto s Rousseauovým návodem, jak tuto novou formu komponovat, bylo publikováno v roce 1771. Díky tomu byl hrán Rousseauův Pygmalion po léta s hudbou mnoha jiných skladatelů po celé Evropě. Avšak teprve Benda dokázal svými melodramy realizovat Rousseauovu myšlenku takovým způsobem, jak se to žádnému hudebníkovi před ním nepodařilo. I když se text s hudbou střídá, jeho hudební mezivěty vyjadřují obsah mluveného slova, základní dramatický charakter situace a její citové proměny. Benda tak vytvořil souvislý dramatický proud textu a hudby.