středa, 28 březen 2018 11:04

50 odstínů (České porno)

Nová inscenace 50 odstínů (České porno) Jána Šimka bude mít na Malé scéně premiéru už tuto sobotu. Režisér obsadil oblíbené herce činohry Apolenu Veldovou, Janu Kubátovou, Kláru Krejsovou, Jana Maléře a Martina Stránského.

Ján Šimko spolu s dramaturgem Vladimírem Čepkem pracovali s rozsáhlým spektrem materiálů od autentických zpovědí pornoherců a lidí postižených pornografií až po psychologické a sociologické studie. Zajímá vás, co je při sběru materiálů nejvíc šokovalo? Nenechte si ujít lektorský úvod, který začíná v 18.30 ve foyer.

Téma pornografie využívá režisér jako metaforu k současnosti  a v kontrastu se zvoleným tématem klade důraz na tíhu slova. „Pornoprůmysl je jedním z ukazatelů toho, jak neumíme pracovat se svobodou a jak se chová společnost, když není omezená nějakými pravidly. Internet dává neomezený prostor k nejrůznějším krutostem, které ukazují hranice naší lidskosti v nepříliš lichotivém světle,“ říká slovenský režisér, scenárista a dramaturg Ján Šimko. Ten v DJKT inscenoval již vlastní dokumentární drama Plzeň 1953, mapující Plzeňské povstání.

Kromě mezinárodních projektů režíroval v několika divadlech v Čechách a na Slovensku. Zabývá se především moderní historií, pracuje s osobními vzpomínkami a autentickými dokumenty. „Mám rád práci s ‚odborníky na skutečnost‘, jejich vyprávění dokáže dát událostem lidský rozměr, umožní lépe pochopit motivace, jednání a rozhodnutí, které se v té situaci odehrávaly. Mám zkušenost, že když dáte slovo účastníkům událostí, přinesou často metafory, které by se vám při psaní zdály možná až příliš odvážné, nebo dokonce nepatřičné. Skutečnost je často divočejší než naše fantazie,“ uvádí.

Použité dokumentární materiály zahrnují zpovědi pornoherců a lidí postižených negativními účinky pornografie i úryvky ze sociologických a psychologických studií. „Zaujaly mě paradoxy fikce a skutečnosti, bolesti a rozkoše. Na to, abychom svému tělu mohli pomocí pornografických obrazů dopřát lehké ukojení, se herci těžce nadřou. Narazili jsme také na několik až groteskních faktů. Například až třetina uživatelů porna přiznává, že zmeškala důležitou schůzku právě proto, že se nedokázala odtrhnout od svých virtuálních dobrodružství. Uvažoval jsem proto o podtitulu Komedie prohoněného času," říká Ján Šimko. „V kontextu divadla je zajímavé také to, že existuje porno verze většiny slavných dramat, například takováto verze Hamleta zní – slušně řečeno – souložit či nesouložit. V naší inscenaci je jednou z postav reklamní režisér Tomáš (Martin Stránský), který se chystá natočit porno verzi Sofoklovy Antigony," doplňuje dramaturg Vladimír Čepek. S pornografií má dle tvůrců tento antický mýtus jedno společné: Antigona chce pohřbít tělo svého mrtvého bratra a tělo pornoherců je uloženo na milionech harddisků po celém světě.

O své roli Tomáše Martin Stránský říká: „Je to chlap, který je pornoprůmyslem jako většina lidí z této branže pochopitelně  ovlivněný. Rozpadá se mu osobní život a způsob, jakým se ho snaží slepit, je podle mě jen polovičatým řešením. Inscenace akcentuje témata, před kterými zavíráme oči, a tak nám brzy mohou přerůst přes hlavu. Například fakt, že porno díky své dostupnosti sleduje čím dál více pubescentů, nebo i fyzické utrpení lidí, kteří se živí jako pornoherci.​" Dalšími postavami této, jak říkají tvůrci, tragigrotesky je psycholog Marek v podání Jana Maléře, šéfredaktorka ženského časopisu a vizážistka Linda ztvárněná Janou Kubátovou, managerka v pornoprůmyslu Karin v podání Apoleny Veldové a učitelka výtvarné výchovy a příležitostná pornoherečka Annemarie, kterou ztvární Klára Krejsová.

Banner.jpg